On vlastně nemluvil o ničem konkrétním, jen obecně. Snad jedinou reformu, kterou sliboval konkrétně bylo, že od roku 2012 bude fungovat Národní úřad pro vyzbrojování. Od 13. 7. 2010, kdy byl ministr obrany jmenován do funkce, uplynulo celkem 1 rok, 5 měsíců a 20 dní, což je již poměrně dlouhá doba na realizaci změn. Léta letí a stále žádnou reformu nemáme.

Vypadá to, že s vydáním Bílé knihy o obraně, jejímž hlavním posláním bylo přesvědčit podřízené o nutnosti zachování nadzvukového letectva, všechny další snahy pohasínají.

Národní úřad pro vyzbrojování se nějak nedaří postavit, poté co odešel hlavní mág Ing. Jaroslav Štefec. Ten byl v létě minulého roku odvolán kvůli problému s bezpečnostní prověrkou a s ilegálně drženou zbraní. Zbyly po něm akorát velkorysé rozhovory v médiích, kde uváděl své vize o novém Národním úřadu pro vyzbrojování. Rozsáhlé prezentace ministrových úředníků, které vysvětlovaly loni na jaře veřejnosti, proč na novém úřadě budou experti s nadstandardními platy, zůstaly uloženy na webu ministerstva a zapomenuty.

Takže nám zůstává akviziční systém plný marastu, se stále zřetelnými rysy sovětských metodik a nekalých praktik, které se nepodařilo zničit ani vstupem do NATO.

Myšlenka, že vznikne efektivní organizace, která zabezpečí výhodné společné nákupy pro resort obrany, vnitra a spravedlností, umírá zřejmě díky lidské hlouposti a nezájmu o zavádění inovací na základě zkušeností z okolních zemí.

Publikováno se svolením vydavatele.