Výpočet inflace, jakožto jedné z klíčových makroekonomických veličin, má jasně danou metodologii. Ta je založena na spotřebním koši, který odpovídá struktuře spotřeby typické domácnosti. K hodnocení vývoje životních nákladů mezi dvěma obdobími jsou použity fixní váhy (váhy výchozího, nebo též základního období) jednotlivých položek v rámci spotřebního koše (Laspeyresův vzorec). Použití tohoto vzorce pak lapidárně řečeno odpovídá na otázku, kolik by stál včerejší spotřební koš dnes. Použití fixních vah přináší výhody i nevýhody. Mezi plusy takového přístupu patří transparentnost výsledného indexu. Nevýhody potom pramení z toho, že index s fixními váhami nezachycuje možnou změnu struktury spotřeby mezi dvěma obdobími, například z důvodu substituce v rámci optimalizačního chování domácností – pokud jedna položka zdraží relativně více (např. limetky), může dojít ke zvýšení spotřeby obdobného zboží (citróny). To je mimochodem jedním z důvodů, proč mají centrální banky kladný inflační cíl - „reálná“ inflace totiž může být vlivem substitučního efektu o něco nižší než oficiální údaj. Změny ve struktuře spotřeby domácností Český statistický úřad (ČSÚ) reflektuje úpravou používaných vah každé dva roky[1].

Koronavirová pandemie, která od loňského jara citelně ovlivňuje naše životy, náhle a výrazně změnila strukturu spotřeby domácností. Váhy v rámci spotřebního koše, který ČSÚ používá pro výpočet inflace, však v návaznosti na metodický pokyn EUROSTATu zůstaly neměnné. V tomto blogu odhadujeme alternativní váhové schéma spotřebitelského koše typické české domácnosti odrážející dopad pandemie do jejího spotřebitelského chování. S jeho využitím a s pomocí cenových indexů ČSÚ zároveň počítáme alternativní ukazatel celkové inflace.

Struktura výdajů českých domácností se během pandemie mohla změnit z několika důvodů. Tím nejvýznamnějším je, že domácnosti vlivem přijatých protipandemických opatření některé zboží či služby spotřebovávaly více, některé naopak méně. Typickým příkladem je uzavření restaurací a s tím spojený nárůst domácího stravování, což vedlo ke zvýšenému nákupu potravin. Spotřeba služeb v odvětví HOREKA[2] naopak dramaticky poklesla.

K odhadu alternativních vah odpovídajících proměně spotřebního koše během pandemie je možné použít různá data. Ve světě se využívají například údaje z transakcí platebními kartami. Alternativní váhy se v tomto případě odvozují od objemu prostředků utracených u jednotlivých obchodníků či poskytovatelů služeb[3]. ČNB bohužel nemá k dispozici dostatečně detailní a reprezentativní data o útratách prostřednictvím platebních karet. Proto jsme výpočet alternativních vah, podobně jako například ECB, založili na podrobných údajích o tržbách v maloobchodě a ve službách (v běžných cenách).

Zvolili jsme tedy následující postup. Položky spotřebního koše jsme přiřadili k příslušným pododvětvím maloobchodu a služeb. Vzniklo tak 16 skupin položek, ke kterým jsme měli k dispozici měsíční údaje o tržbách. Přiřazení probíhalo buď na základě shody (např. pokles váhy ubytovacích služeb kopíruje propad tržeb za ubytování) či „pandemické podobnosti“. Do stejné skupiny s ubytovacími službami tak byly zahrnuty i návštěvy kadeřnických salónů a poskytování rekreačních a kulturních služeb – ty totiž nemají svou protistranu v měsíčně publikovaných datech o tržbách ve službách, nicméně protipandemická opatření dopadala na tyto činnosti v podobném rozsahu a s obdobným časováním jako v případě ubytovacích služeb. Do poslední, tedy sedmnácté, skupiny jsme zahrnuli položky, u kterých jsme předpokládali, že ke změně váhy z titulu pandemie nedošlo (typicky např. ceny elektřiny, vodné, stočné, imputované či klasické nájemné atp.) či nemají jasnou protistranu v rámci měsíčních dat o tržbách v maloobchodu a vybraných službách (např. finanční služby).

V dalším kroku bylo potřeba překonat fakt, že k dispozici jsou pouze bazické indexy tržeb, nikoliv snadno porovnatelné údaje v miliardách Kč. To jsme vyřešili s pomocí následující úvahy. ČSÚ pro výpočet vah v oficiálním spotřebním koši využil data o struktuře spotřeby domácností z roku 2018. Váhy v aktuálním spotřebním koši tak odrážejí relativní poměr výdajů v tomto roce. Proto jsme při výpočtu alternativních vah postupovali následovně. Pro každou skupinu v rámci spotřebního koše jsme spočetli průměrný bazický index tržeb v běžných cenách za rok 2018. Tato úroveň indexu pak odpovídá váze skupiny v oficiálním spotřebním koši. V dalších měsících se potom váha skupiny v našem váhovém schématu mění podle poměru tržeb v daném měsíci k průměru za rok 2018. Tím jsme získali alternativní váhy, které byly nakonec přepočteny tak, aby v součtu daly 1000 ‰.

Jak to tedy s jednotlivými váhami dopadlo? Poměrně výrazně se zvýšila váha potravin – při zavřených restauracích a školních jídelnách jejich spotřeba domácnostmi citelně vrostla (reálný nárůst váhy). Potraviny současně rychle zdražovaly, což v součtu vedlo ke znatelnému nárůstu podílu výdajů na potraviny v rámci rodinných rozpočtů (Graf 1). Zvýšení relativní váhy zaznamenala rovněž skupina položek, jejichž spotřeba se v průběhu pandemie reálně nezměnila (již zmiňované nájemné apod.). Neměnné výdaje totiž při snížených nákladech na ostatní položky znamenají nárůst relativní váhy. Na druhou stranu, výdaje na některé položky jako například stravování v restauracích, nákupy oděvů a obuvi či útraty spojené s cestováním s nástupem pandemie razantně poklesly (Graf 2) a v jejím dalším průběhu potom de facto kopírovaly míru uzavření ekonomiky.

Graf 1: Vývoj alternativní váhy u potravin a ve stravování ve srovnání s daty ČSÚ (v ‰):

Graf 2: Vývoj alternativní váhy u ubytování a cestování ve srovnání s daty ČSÚ (v ‰):

Pokud bychom na základě těchto alternativních vah a s využitím dat o vývoji cen zboží a služeb od ČSÚ spočetli alternativní ukazatel inflace během pandemie, zjistili bychom, že se dynamika těchto ukazatelů během první vlny pandemie mírně rozešla (Graf 4). Při použití alternativních vah inflace ve druhém čtvrtletí loňského roku mírně překonala oficiální údaj[4]. K tomu přispěla především vyšší váha cen potravin, jejichž ceny v tu dobu znatelně rostly (přes 6 %). Během prázdnin se naopak alternativní inflace nacházela pod oficiálními daty. K tomu přispěl vývoj ve skupině cestování, která zahrnuje dovolené s komplexními službami (tedy ty organizované) doma i v zahraničí. Ty během léta standardně výrazně zvyšují index spotřebitelských cen, neboť dovolené během hlavní sezóny většinou citelně zdražují. Při použití alternativních (tedy znatelně nižších) vah (Graf 2) je však dopad této sezónnosti do spotřebitelských cen ve velké míře ztlumen (Graf 3). Otevření ekonomiky a z něj plynoucí snížení alternativní váhy cen potravin navíc snížilo vliv rychle rostoucích cen potravin. Po prázdninách roku 2020 se dynamiky alternativní i oficiální inflace sblížily a následně se vyvíjejí zhruba v souladu.

Graf 3: Alternativní výpočet cenové hladiny a oficiální data
(bazický cenový index):

Graf 4: Alternativní výpočet inflace a oficiální data (meziroční růst cenového indexu v %):

Celkově lze shrnout, že během pandemie se podle očekávání struktura spotřeby významně měnila. Alternativní nápočet inflace, založený na výše popsaném odhadu vah jednotlivých položek „pandemického spotřebního koše“, nicméně naznačuje, že i během tohoto turbulentního období lze oficiální statistiky o vývoji indexu spotřebitelských cen brát v souhrnu jako dobře vypovídající.

Poznámky:
[1] Aktuální váhy ve spotřebním koši odpovídají struktuře spotřeby domácností v roce 2018.
[2] Hotely, restaurace a kavárny.
[3] Viz například ZDE
[4] K podobnému závěru dochází rovněž analýzy dopadů první vlny pandemie v případě Eurozóny. Blíže ZDE

Vyšlo na webových stránkách České národní banky