První tábor byl v okupované Osvětimi zřízen v dubnu 1940 z rozkazu Heinricha Himmlera a byl určen pro polskou inteligenci a odbojáře. O jeho využití pro likvidaci evropských Židů bylo rozhodnuto v létě 1941.

Plánovaný vzpomínkový pochod měl projít od osvětimského nádraží, koleje přímo k táboru byly vybudovány až později, k hlavní bráně německého koncentračních a vyhlazovacího tábora Auschwitz. Na nádražní budově bylo plánováno odhalení pamětní desky, připomínající železničáře, pracující za války v konspiraci a poskytující pomoc vězňům tábora. S ohledem na vládní opatření v souvislosti s koronavirem se počítalo s účastí nejvýše 150 osob.

Ve středu pozdě odpoledne organizátoři dostali oznámení, že městské orgány vydaly zákaz pochodu. Jak uvedl šéf organizátorů Robert Bąkiewicz, bude využito právo napadnout takové rozhodnutí městských orgánů v Osvětimi u soudu. Přípravy na nedělní pochod proto pokračují. Jak bylo uvedeno, jedním z argumentů zákazu bylo, že pochod měl končit u táborové brány, a tedy v ochranném pásmu Památníku německého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.

Zákaz vzpomínkového pochodu k bráně tábora je velmi nemoudrým rozhodnutím, které může negativně ovlivnit i polsko-židovské vztahy. Každoroční Pochod živých, ve kterém jdou společně poslední přeživší a izraelská mládež, totiž bez problémů prochází i samotným táborem.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele