Mediálně silněji vnímaným gestem bylo samozřejmě odmítnutí premiéra a prezidenta zúčastnit se slavnostního předávání Nobelovy ceny míru Evropské unii. Prezident Klaus se původně tvářil, že neví, jestli mu pozvánka vůbec přišla, zatímco premiér Nečas hrál tradičně mrtvého brouka. Nyní se ukázalo, že oba pozvání odmítli, dokonce podle informací Hospodářských novin z diplomatických kruhů dosti striktně. Ačkoli se to později oba snažili bagatelizovat, tento přístup k ocenění společného evropského projektu je dětinský a neslušný.  

Podle zákulisních informací naši politici spoléhali, že nás v tom Velká Británie nenechá samotné. Bohužel se opět přepočítali. Británie nakonec vyslal delegaci v čele vicepremiérem Clegem. Jako již po kolikáté v historii jsme spoléhali na své údajné přátele a opět jsme byli zaskočeni. Jak ukázala reportáž Hospodářských novin z udělení Nobelovy ceny míru, zahraniční novináři vůbec nechápou, proč jsme v EU, když se tváříme, jako bychom tam raději vůbec nebyli.  

Druhou podstatnější aktivitou na evropském poli bylo naše vyhrožování vetem při jednání o společném bankovním dohledu v EU. Jestliže naše neslušnost ohledně slavnostního předání Nobelovy ceny asi již nikoho nepřekvapila, postoj českého ministra financí vzbudil dost ostrý a zásadní odpor. Požadavek na speciální deklaraci, která by zajistila ČNB dohled nad soukromými bankami i v případě, že z nich mateřské banky udělají své pobočky, znamená – podle řady zahraničních představitelů – nepřípustné zasahování do vlastnických práv. Je zajímavé, že se takto chová představitel pravicové vlády, pro kterou by ochrana soukromého vlastnictví měla být doslova božím přikázáním. Příznačná je společnost, do které jsme se svým návrhem dostali. Ministr totiž slavnostně oznámil, že náš návrh podporuje i Maďarsko a Bulharsko. To je výmluvné již samo o sobě.  

Na našem přístupu k záměru ustavení společného bankovního dohledu už mnoho nezmění fakt, že vláda nakonec ustoupila výměnou za záruky, které navrhl předsedající Kypr. Opět jsme se snažili jít proti proudu a opět zcela zbytečně. Jak upozornil třeba ekonom Petr Zahradník, evropský dohled by právě takovým krokům, jimiž argumentoval ministr Kalousek, měl zabránit, čili bude mít přesně opačný dopad. Společná kontrola bank je jednou z předpokladů zlepšení fungování bankovního systému a měla by zabránit dluhovým krizím podobným té současné.  

V této souvislosti je ale zajímavé, jak náhle vzrostly mediální aktivity některých členů Bankovní rady ČNB. Nakonec bankovní rada podle informací Českého rozhlasu také odmítala kompromisní řešení navržené a vyjednané Kyprem. Zdá se, skutečný důvod našeho odporu by mohl být právě zde. Pánové z bankovní rady totiž nechtějí přijít o svoji pravomoc. Bankovní rada ČNB je jedna z mála reálných pák, které může uplatnit prezident ve snaze ovlivnit politickou situaci. To se mu, jak se zdá, také podařilo. Jmenoval Bankovní radu ze samých odpůrců EU a ti nyní začínají ovlivňovat politiku státu vůči Evropě. Není třeba připomínat, že toto není úkolem centrálních bankéřů. Nemusíme zde doufám parafrázovat slova samotného pana prezidenta o nikým nevolených bankéřích. Naštěstí tentokrát vláda centrálním bankéřům zcela nepodlehla, ale jejich tendence spoluvytvářet zahraniční politiku je nebezpečná.  

Současná epizoda by potvrzovala starou známou teorii, že v politice rozhodují výhradně zájmy. Jak to bývá, často rozhodují zájmy jen několika lidí, v tomto případě některých členů Bankovní rady ČNB. Naštěstí se to tentokrát zcela nepodařilo. Ale vláda by rozhodně měla být vůči vlivu ČNB na zahraniční politiku více rezistentní.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele