Občanská odvaha je odpor vůči strachu, ovládnutí strachu-- jednat navzdory strachu.
Anonym

Tak se nám Ženeva až příliš rychle zabarvuje, pomyslel jsem si, když jsem v Parc des Eaux Vives spatřil další multikulti dvojici. Muž si hrál se dvěma snědými chlapci na stráňce. Byl vysoký, urostlý, neměl příliš výrazné negroidní rysy. Žena tlačila kočárek pro dva kojence. Byla malá, pihatá, vlasy jí skrýval šátek. Pohybovala se pomalu a obtížně, protože byla v pokročilém těhotenství.

   “Máte krásnou rodinu, ” řekl jsem.

   “Oui, “ přisvědčil muž, “Alláh akbar!”

Rodinka se utábořila pár metrů od lavičky, na níž jsem často a rád sedával. Odtud je snad nejlepší pohled na ženevské jezero. Za ním v zeleni je Palác národů, evropské sídlo OSN, a o něco výš se rýsuje tmavá škatule Mezinárodní organizace práce. Místa, v nichž jsem nechal půlku svého života, R.I.P. 

Pihatá žena rozprostřela pokrývku pro svého muže. Potom se sklonila nad dvojčaty a dávala jim pít mléko z láhve. Jejich otec ležel na břiše a civěl do prázdna. Oba kluci čutali mičudu.

Převratné politické události začínají jako utopie a skončí jako skutečnost, ale kasa nesmí být nikdy prázdná.
Mikuláš von Coudenhove-Kalergi

Idylický obrázek smíšené rodiny mi připomněl, že představa Evropanů budoucnosti, snědých jako staří Egypťané, vzešla z Poběžovic na Domažlicku. Tam se po pádu Rakouska- Uherska uchýlil na dědičný zámek Richard Mikuláš von Coudenhove-Kalergi (1894-1972), syn rakouského diplomata a jeho japonské ženy z vysoké tokijské buržoazie. Přijal československé občanství, založil v roce 1922 Panevropskou unii a stal se jejím prezidentem. O rok později uveřejnil manifest Panevropa. U nás také napsal své hlavní dílo nazvané Praktický idealismus, v němž podrobně vyložil svůj ideologický a organizační plán budoucí Evropy a její novou podobu.

Když si nasadíte Kalergiho vizionářské brýle, uzříte starý kontinent omlazený „euroasijsko-negroidními kříženci.“ Národní a kulturních rozdíly zmizely beze stopy, všude bezbřehé moře míšenců. Jsou polovzdělaní a hedonističtí, množí se volně a hodně, tvoří snadno manipulovatelnou masu, ovládanou mezinárodní elitou, která má ve svých rukách veškerou moc.

     ... co by Kalergi asi řekl, kdyby byl mezi námi a viděl na obrazovce, jak se v moři topí muži, ženy a děti a kdyby pochopil, že dal podnět k lidské tragédii zjemněle nazývané migrantská krize... přiznal by svůj největší omyl?

Demokracie v Kalergiho pojetí je pouhá mezihra. Jakmile se nadnárodní elita zmocní nástrojů společenské moci, to jest armády, policie, bank a sdělovacích prostředků, demokracie sama zmizí v propadlišti dějin, neboť je „pouhou zástěrkou diktátu oligarchie.“

     ... jak jasnozřivé!...napsal téměř před sto lety, co přemnozí lidé nechápou ještě dnes...

Kalergi pěstoval styky s předními intelektuálními a politickými osobnostmi doby. Mezi nimi byli také Tomáš Garrigue Masaryk a Eduard Beneš. Oba státníci oceňovali, že Evropa podle jeho představ má být obranným valem proti bolševismu a americké hospodářské konkurenci. Ale některé jeho názory považovali za protidemokratické a rasistické. Nemýlili se, i když Kalergi rozhodně nebyl antisemita jako jeho otec (možná právě proto), který uveřejnil řadu nenávistných protižidovských pamfletů. Naopak si Hebrejců velice vážil a cenil. Ve svém programovém spise Praktický idealismus píše, že z „judaismu pochází elita duchovních vůdců Evropy.“ Právě smíšením nejlepší židovské krve s krví vyvolených árijců vznikne „Herenrasse“, panská rasa, která převezme vládu nad Evropou. Není tudíž náhoda, že u kolébky panevropského hnutí stáli Albert Einstein, Thomas Mann, Sigmund Freud, Winston Churchill, Konrad Adenauer a Aristid Briand.

     ....vysvětli mi spíš, v čem vidíš jeho největší omyl… ale copak nebije do očí?...krev můžeš smíchat, víru ne!...na to nepomyslel, asi proto, že v jeho životě náboženství nehrálo roli…

Finanční počinek panevropského hnutí přišel od některých rakouských šlechticů, ale nebyli dost bohatí, aby mohli být patřičně štědří. Bylo zapotřebí najít mohovitější mecenáše. Kalergi se obrátil na Rotchilda, který ho doporučil německému bankéřovi Wartburgovi, a ten později zapojil do této panevropské finanční operace svého bratrance v Americe. 

Mezitím Kalergi utekl před Hitlerem do Francie a stal se jejím občanem. Odtud musel také uprchnout, tentokrát do Ameriky, kde přednášel na kolumbijské univerzitě. Po válce se na čas usídlil nedaleko od Ženevy v Gstadu. Byl iniciátorem Evropské parlamentní unie, která poprvé zasedala v Haagu v roce 1947. Později dal podnět ke vzniku Rady Evropy a Evropského parlamentu.

Kampaně na podporu těchto dvou základních institucí vypomáhala finančně podporovat CIA. Potvrzují to odtajněné dokumenty a spisy amerického Národního archivu. Viditelným nástrojem Washingtonu pro plánování a uskutečňování Kalegiho evropské politiky se stal Americký výbor pro sjednocenou Evropu, založený v roce 1948. Jeho předsedou byl generál William J. Donovan, který za války řídil vojenskou špionážní službu, a místopředsedou ředitel CIA Allen Dulles. V roce 1958 Washington platil 53.5 procent všech výdajů na pomoc panevropskému hnutí. Celkově na ně vynaložil padesát milionů dolarů, což tenkrát byly velké peníze. Hlavními sponzory byly Rockefellerova a Fordova nadace spolu s průmyslovými a finančními magnáty úzce napojenými na vládu USA.

     Kdo platí muziku, tomu hrají…

     Nedokončil jsem myšlenku, protože černoch se prudce zvedl, odhodil nedokouřenou cigaretu do čerstvě posečené trávy a vyrazil ke mně.

   „Vy nás šmírujete?“, zakřičel. „Máte nějaký problém?!“

   „Ani jedno, ani druhé. Koukám na jezero.“

   „Jste rasista?!“

   Ovládl jsem se. Každé slovo jsem pronesl velice zřetelně a s důrazem.

   „Milý pane, mne vyhnaly z domova ruské tanky, ale můj syn si vzal Rusku, moje vnučka si namluvila Žida a mým mnohaletým tenisovým partnerem je Číňan.“

    „To říkáte všichni!“

      S těmi slovy se černoch obrátil na podpatku a odešel.

Ulevilo se mi. Střet s barevným a navíc muslimem je to poslední, co bych potřeboval. Výklad společenského kodexu a některých zákonů o občanském soužití je cinknutý. Můžou mě ocejchovat. Můžou mě poslat do vězení. Jak jen se stalo, že myšlenky rovnosti a bratrství mohou být tak pokřiveny a zneužívány?

Neukazujme na nikoho, na popletené lidumily, OSN, bruselské byrokraty či nezodpovědné politiky, neboť jsme sami na vině. Oblouzněni vidinou falešného humanismu jsme ztratili soudnost a konvence a zákony, které se obrací proti nám, jsme nejen přijali, ale co je horší, nevzpíráme se proti nim, ačli vidíme, kam vedou…jenže, vzepřít se jak a kdy? Ne, to je špatná otázka. Ptej se sám sebe: Kdo se má vzepřít, když ne já a když ne tady a teď? Proč jsi mu neřekl, aby neházel vajgly do trávníku? Proč jsi mu neřekl, aby okřikl děti, ať netrhají tulipány a nešlapou po záhonech? Protože jsi posera a on to ví…oni vědí, že se jich bojíme, jejich síla není v počtu, ale v našem podvolení…podvolujme se v nitru vzdorně, leč navenek trpně, bez odporu, v tom to všechno vězí.

Znenadání začal vát severní vítr. Na jezeře se objevila spousta vlnek s bílými čepičkami. Ve vzduchu zavoněla voda.

Jan Vítek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.