Hnutí Francie na pochodu získalo v parlamentních volbách naprostou většinu mandátů. Drtivá většina jeho poslanců jsou novicové dychtící prokázat oddanost svému vůdci. S jejich přispěním prezident Emmanuel Macron hravě prosadí cokoli a kdykoli. Může bez nadsázky o sobě prohlásit: „Stát jsem já!“

Prvním vládním počinem má být nový zákon, v němž budou natrvalo zakotveny hlavní vymoženosti dočasného výjimečného stavu. Macron hodlá dát policii plnou moc, aby při podezření z terorismu, či jiného ohrožení bezpečnosti státu, prošacovala, případně vzala do vazby, koho se jí zachce, a informovala soudce ex post. Když policie nepotřebuje soudní příkaz k prohlídkám a zatčením, soudci se stávají pouhými razítkáři. Tím se poruší křehká rovnováha mezi mocí výkonnou a soudní ve prospěch vlády, to jest prezidenta, jeho ministrů vnitra a spravedlnosti a policejního prezidenta.

Předběžné informace o chystaném zákonu vyšly v deníku Le Monde krátce poté, kdy francouzský ústavní výbor příkře odsoudil minulou Holandovu vládu, že zneužila výjimečný stav, který zavedla, k tomu, aby bránila lidem účastnit se demonstrací. Amnesty International uveřejnila počátkem června zprávu, která to plně potvrzuje. Zaznamenává několik stovek doložených případů, kdy policie znemožnila občanům přijít na protivládní akce. Připomeňme, že Macron Holandovi ministroval.

Macronizace – globalizace

A než se stačí Francouzi a Francouzky vzpamatovat z tohoto nadělení, hurá, poslanci jim nastolí macronizaci. Bratr bude moci soutěžit proti bratrovi, sestra proti sestře, všichni proti všem, o to, kdo bude výnosnějším lidským zdrojem zisku než Číňané nebo Indové. Jedná se o připravovaný pracovní zákon, který je, jemně řečeno, velmi sofistikovaný. Okrajuje odborová práva a umenšuje pracujícím možnosti odporu tak, že se dají utopit ve vaně. Ale úderem pod pás dělnickému hnutí je, že kolektivní smlouvy pracovních odborů nahrazuje podnikovými.

Jaký je v tom rozdíl? Nebetyčný. Vezměme si třeba automobilový průmysl. Dosud jeho dělníci uzavírali smlouvu celostátní. Mohli snáze prosadit lepší pracovní a mzdové podmínky, protože v jednotě je síla. Napříště bude každý závod v každém místě sám za sebe. Co si kdo vyjedná a na čem se dohodne, bude jeho privilegium a problém. Když například v lyonské oblasti budou lidé ochotní pracovat víc a za míň než kolem Bordeaux, výroba pochopitelně upřednostní Lyon, kde zaměstnanost poroste. Sofistikovanost zákona spočívá také v tom, že může posloužit jako nástroj licitace. Někdo by mohl říci sociálního vydírání.

Macronizace hrozí stát se vrcholnou formou globalizace. Bude se Francie bouřit? Jistě, jinak by už nebyla Francií. Něčeho tím dosáhne? Těžko, jako ostatně vždy, když se slabí vzepřou mocným. Ti navíc mohou případně použít na svoji ochranu shora zmíněný policejní zákon. Proto se s jeho schválením tak spěchá.

(autor český novinář, žijící ve Švýcarsku)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami