Mám na mysli například zvrácenou kulturu rapu nebo vymývání mozků v uličních ganzích o tom, co znamená být „cool“ v chování, řeči a oblékání. Ale co mne nejvíce znepokojuje jsou projevy anti-bílého rasismu. Přesněji řečeno ani ne tak samotný fakt, ale tabu, které na něj bylo uvaleno. Jev byl zdokumentován v řadě knih, za nejlepší považuji dílo Colina Flahertyho „White Girls Bleed A Lot“: The Return of Racial Violance to America And How the Media Ignore It. Přitom každý, kdo se odváží byť jen naznačit, že američtí černoši jsou částečně zodpovědní za svoji nepříznivou pověst je okamžitě označen za rasistu, postaven před soud.

Když bílý zahyne následkem policejního násilí, nejsou žádné protesty a rabovačky, které se rozšíří po celé zemi. Vzpomínám si velmi dobře na video z Dallasu před několika roky, kdy při policejním zákroku byl ležící muž přitlačen k zemi tak tvrdě, že zemřel. Místní deník Dallas Morning News napsal, že oběť, jistý Tony Timpa křičel a prosil o pomoc nejméně třicetkrát policisty, kteří na něm leželi a „připíchli“ jeho krk, ramena a kolena k silnici. „Zabijete mě!,“ opětovně křičel. Když ztratil vědomí, spoutali ho aniž se někdo obtěžoval přezkoušet jeho dech a puls. Než přijela ambulance byl Tony Timpa mrtev. Žádné celostátní demonstrace a bouře se po této smutné události nekonaly….

Každé neúměrné policejní násilí na občanech je odsouzeníhodné a trestné. All Lives Matter. Ale černoši jej dokáží mnohem lépe politicky využít s pomocí elity Demokratické strany a organisací jako jsou Antifa a Black Lives Matter. Jak řekl velký černošský ekonom Walter Williams: „Vždy jsou jiní prospěcháři z rasových potyček a sporů. Tyto incidenty jsou zneužity politiky a aktivisty, kteří se snaží šířit víru mezi liberály, že diskriminace a útisk jsou jedinými hnacími silami žalostného údělu černých spoluobčanů.

Každému, kdo žil ve Spojených státech, je zřejmé, že s černoši jsou často strůjci vlastní mizérie. V New Yorku, tavícím kotli všech ras, jsem se setkal s nedávno přistěhovavšími Afričany, kteří mi mnohokrát řekli, že černí Američané mají příležitosti, které by v Africe neměli, a že je, přivandrovalce, nemají rádi, protože uspěli v Americe lépe nežli oni, kteří se tam narodili. Závidí rovněž asijským přistěhovalcům, protože bohatnou zásluhou své pracovitost a podnikavosti, dvou vlastností, které většině domorodých černochů chybí. V tom je dračí sémě budoucnosti. Vzpomeňme si na bouře proti Asijcům, které zažilo Los Angeles v roce 1992. Nicméně nejsilnější a nejčastější projevy rasismu v USA jsou a budou proti bělochům, zejména se strany politicky činných černochů.

Sdělovací prostředky rozdmychávají výbušnou situaci neustálý opakováním, že „černý hněv je legitimní“. Tím vlastně ospravedlňují násilí a rabování. Jestliže hněv černých je oprávněný a jestliže „bílá privilej“ jsou skutečné, pak je zcela „pochopitelné“, že tento „hněv“ někdy „překypí“ a vede k „politováníhodným výstřelkům.“