Trasa D8 měří z Prahy přes Ústí nad Labem na německou hranici 92 kilometrů, znamená to tedy, že tempo výstavby byly v průměru necelé tři kilometry ročně. Proč se tak dělo, perfektně vystihla Julie Hrstková v komentáři, Za krizi ve stavebnictví může stát, v pátečních Hospodářských novinách. Prostě naše zoufalé zákony umožňují tak nehorázné obstrukce, které jinde ve vyspělé Evropě nejsou možné. U nás může například člověk z Domažlic brzdit stavbu v Krnově, se kterou nemá nic společného. Vlastně se se to dá doložit i konkrétním příkladem. Proti výstavbě dálničního obchvatu kolem Plzně zuřivě bojoval a bránil mu levicový aktivista Jan Keller, který bydlí nebo tehdy bydlel někde na Ostravsku.

Mizerné právní prostředí rovněž nahrává pochybným bandám, které se vydávají za ekologické iniciativy. Ve skutečnosti mnohé z nich používají praktiky, za které se nemusí stydět sicilská mafie. Tito vyděrači vybírají od stavebníků výpalné za to, že stavbu nebudou záměrně blokovat. Je to nehoráznost, ale nikdo s tím zatím nic nesvedl.

Zkrátka dnešním otevřením posledního šestnáctikilometrového úseku D8 mezi Lovosicemi a Řehlovicemi se není čím chlubit a být politiky, tak raději nebudu dráždit lidi a v klidu tam pustím auta. Jenomže oni tam byli, včetně prezidenta Miloše Zemana, který zpoždění dokončení této důležité dopravní stavby svedl na zelené fanatiky. To je ovšem jenom část pravdy. Měl by přiznat, že dálnici na sever od Prahy bránili i jeho straničtí kolegové ze sociální demokracie, jako třeba bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Je také alibistické svádět všechno na ekoteroristy. Vinen je především stát, který jim jejich drzé chování umožňuje. A Zemanovi je dobré také připomenout, jak ještě v roli předsedy vlády poklepal na základní kámen dálnice D47 mezi Lipníkem nad Bečvou a Ostravou, jejíž stavba musela být krátce na to zastavena, protože byla hodně drahá.

Vtipně to napsal můj kamarád Bronislav Šimoník na svém facebookovém profilu „Pro doplnění atmosféry dnešního otevření D8, by mohla ČT odvysílat Bílou paní.“

Pro vzory, jak budovat dálnice, nemusíme chodit daleko. Němci je staví daleko rychleji než my a rovněž Poláci dokáží v posledních letech zprovozňovat zhruba 200 kilometrů dálnic ročně. Recept nabízejí obě země jednoduchý, kvalitní stavební zákony znemožňující úmyslné obstrukce. Ještě hůře než my, je na tom v tomto ohledu Rusko, kde obecně dopravní komunikace jsou daleko dražší než u nás a Rusové dosud nebyli schopni dokončit ani dálnici mezi dvěma největšími městy Moskvou a Sankt Petěrburgem, které jsou od sebe zhruba 650 kilometrů.

Je ovšem také faktem, že i přes všechny zbytečné problémy se u nás po roce 1989 postavilo více dálnic než za jednačtyřicet let trvající neblahé komunistické éry.