Jsem rád, že zastupitelstvo šesté pražské městské části dnes odhlasovalo přemístění sochy maršála Ivan Koněva a jejím nahrazením památníkem vítězství, který by lépe uctil obyčejné vojáky Rudé armády. Mám radost z toho, že demokraticky zvolení zastupitelé Prahy 6 nepodlehli nevybíravému nátlaku ruské strany. Zachovali se odvážně jako představitelé suverénní země a nikoliv jako pohůnci Kremlu. Bohužel prezident Zeman, jeho poskok Jiří Ovčáček, sluha Moskvy a bývalý boxer Jaroslav Foldyna, opět předvedli, že místo českých zájmů hájí ty ruské.

Zneužívat toho, že při tažení do Německa stál Koněvovým vojákům v cestě vyhlazovací lágr Osvětim, je neférové. O něčem vypovídá i fakt, že současná správa tábora Koněvovu sochu odmítla.

Já bych ještě dodal důvod. V Polsku totiž není jenom Osvětim. Je prokázané, že sovětští vojáci se v Polsku dopouštěli válečných zločinů. Na 50 tisíc polských účastníků protinacistického odboje, především z řad bojovníků Armii Krajowej bylo do konce roku 1945 deportováno na Sibiř do gulagů, z nichž mnozí byli zavražděni.

V Krakově byl v lednu 1945 sovětský vstup do města doprovázen masovým znásilňováním polských žen a dívek, stejně jako drancováním soukromého majetku rudoarmějci. Jednalo se o vojáky 1. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv, jenž proti těmto zvěrstvům nijak nezakročil. Vyplývá to z publikace polské historičky Rity Pagacz-Moczarské Okupowany Kraków, kterou v roce 2004 vydala krakovská Jagelonská univerzita. Z těchto faktů je jasné, proč Poláci nepovažují příchod Rudé armády na své území za osvobození.

A to, že jeden zhruba z dvacítky účastníků protestu proti přemístění sochy mával na zasedání zastupitelstva vlajkou bývalého SSSR s komunistickými symboly, nemá cenu ani komentovat. To opravdu nemůže jít o českého vlastence.

Jan Ziegler