Děkuji rovněž České televizi za mistrovské ztvárnění havířovského neštěstí v dvoudílném filmu Dukla 61. Tam tehdy zemřelo při největším poválečném důlním neštěstí 108 havířů. Je faktem, že za vznik požáru mohla lidská chyba, která spustila pás, který jel naprázdno a začal hořet. Ovšem pás byl z hořlavého materiálu, kyslíkové masky horníků byly nekvalitní a k ničemu. A ke všemu důl řídil naprosto nekompetentní „dělnický ředitel“ Ladislav Klimša, který své práci absolutně nerozuměl. A navíc dispečer, který byl upozorněn se bál přerušit těžbu, protože to mohla být jen nějaká hloupost, a jak by on pak vypadal? Plán se přece soudruzi musí plnit a ještě lépe překračovat.

A kvůli plánu se na bezpečnost práce v dolech za socialismu moc nehledělo, těžba uhlí především, a s lidmi si nebudeme dělat starosti. A proto bylo běžné, že se falšovaly hlášení o hodnotách důlních plynů v chodbách. Pamatuji si, jak v polovině osmdesátých let došlo k důlnímu neštěstí na Karvinsku a já byl na vojně náhodou s klukem z Karvinska. A ten k tomu řekl: „Zk....ní záchranáři, věděli, že tam dole je metan, a přesto tam pustili tam lidi. Mně tam zůstalo pět kamarádů.“

V době rudě totalitní navíc byla snaha takové nepříjemnosti co nejvíce ututlat. Pravda, když už někde bylo více než sto mrtvých lidí, tak to úplně nešlo. Noviny se proto většinou omezily jen na strohé agenturní zprávy, většinou umístěné na méně atraktivních místech a zadních stranách periodik. Zatímco dneska jsou z takových událostí otvíráky a média jim věnují i několik dnů za sebou velký prostor. To je dobře, protože ostrá mediální kritika je jedním z prevencí takových událostí. Samozřejmě, takové tragédiím nelze nikdy stoprocentně zabránit, ale musíme dělat vše proto, aby jich bylo co nejmíň.

Ale takové události jsou pádným důkazem toho, že komunistům nešlo o lidi, ale o plnění plánu. Bezpečnost práce byla až na posledním místě. Ona ani v mnoha případech dodržovat nešla, páč by se pak neplnil plán.

Jan Ziegler