Polní maršál Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče se narodil 2. listopadu 1766 v Třebnici nedaleko Sedlčan ve staré české šlechtické rodině. Zemřel 5. ledna 1858 v Miláně a dožil se tak úctyhodného věku 91 let. Na sobotním ocenění má velkou zásluhu Spolek Radecký a jeho předseda Jan Bárta.

Bylo načase, je potřeba přestat uvažovat v takovém zastydlém rádoby obrozeneckém duchu, že jsme tři sta let trpěli pod Habsburky a všechno, co se stalo za Rakouska, bylo fuj fuj. Historie nezná kdyby, ale dovoluji si tvrdit, že případné vítězství protestantů na Bílé hoře by znamenalo tuhou germanizaci českého národa, kdežto výhra katolické strany jí zabránila.

Polní maršál Radecký byl rodem Čech, ale za svoji širší vlast považoval Rakousko. A jí také oddaně sloužil. Česky však mluvil docela dobře a traduje se o něm, že ovládal všechny jazyky monarchie a s vojáky se bavil v jejich rodných řečech. To v té době bylo normální a Češi tehdy brali jako samozřejmý fakt, že jsme součástí habsburské monarchie. Dokazují to i lidové písně z 19. století z dob bojů proti napoleonské Francii a z rakousko-pruské války z roku 1866, ve kterých se o rakouských vojácích zpívalo jako o našich.

Málokdo o sobě může říci, že porazil slavného císaře Napoleona a Radeckému se to podařilo. V roce 1813 byl v bitvě u Lipska náčelníkem štábu spojeneckých vojsk, kterým velel polní maršál Karel Schwarzenberg. Radecký však tehdy v hodnosti polního podmaršálka připravil brilantní bitevní plán, který vedl k Bonaparteho porážce. Později se vyznamenal v letech 1848 – 49, kde více než osmdesátiletý uštědřil několik porážek sardinskému králi Karlu Albertovi, který se svým vojskem vpadl na rakouské území.

Třebnický rodák patří bezpochyby k nejlepším českým vojevůdcům v historii a zaslouží si velké uznání. Cením si postoje sedlčanské radnice, která se svým činem přihlásila k jeho odkazu. Věřím však, že toto není poslední ocenění velkého vojevůdce a brzy přijdou další, které mu navrátí čest a slávu. Spolek Radecký usiluje o návrat jeho velkolepého pomníku na Malostranské náměstí v Praze a já věřím, že se to jednou podaří.