Je faktem, že na počátku bylo selhání české soudkyně, která pro onu manželku a dítě nevydala zákaz vycestování z České republiky, ač byla na tuto možnost útěku panem Hromádkou upozorněna.  Manželé Hromádkovi u nás žili až do roku 2007, kdy paní Olga požádala o rozvod. České soudy sice pravomocně svěřily dítě do péče otce, avšak matka ji už předtím unesla do Ruska. Takové chování se nedá kvalifikovat jinak než jako únos, jako zločin. Jde o arogantní porušení zákona.

Nejhorší na tom je, že Rusko ignorovalo české soudy a nenařídilo matce vydání dítěte otci. Naopak mu ruské úřady bránily v tom, aby se s ním mohl setkat. Kremelská říše tak opět projevila svoji typickou aroganci vůči zvyklostem civilizované společnosti.

Teď trochu odbočím, ale nastíním skutečnou hnusnou mentalitu Rusů. Kdysi jeden z nejvyšších velitelů české armády generál Petr Voznica na otázku, jaký je rozdíl mezi americkými a ruskými veliteli, odpověděl: „Američané nás berou jako partnery, Rusové jako poddané.“ On měl zkušenosti s oběma, tak ví, o čem mluví.

Rusko se tedy opět v případě únosu dcery Zdeňka Hromádky Anny zachovalo vůči České republice nepřátelsky, jako už v historii mnohokrát. Jestliže tedy oprávněně kritizujeme Norsko za odebrání českých dětí českým rodičům, tak podobnou zlovůli Rusů nemůžeme rovněž tolerovat. Navíc Anna nyní žije v horších podmínkách, než měla v naší zemi.

Jsem proto rád, že štrasburský soud se zastal práv českého otce. Rusko se zavázalo verdikty této instituce respektovat. Pokud by tak nyní neučinilo, pak se musíme podle toho zařídit. Třeba tím, že dáme důrazně najevo, že Rusové nebudou moci v Česku investovat.