A přesně tak se zachovali prezident České republiky, předsedové obou parlamentních komor a předseda vlády, když vydali servilní kolaborantské pročínské prohlášení poté, co si na Pražský hrad přišla stěžovat čínská velvyslankyně, že ministr kultury Daniel Herman přijal Dalajlámu. A prezident Miloš Zeman okamžitě srazil podpatky, jak je pro něj typické.

Naštěstí se proti této národní ostudě postavili senátoři, kteří odhlasovali, že Milan Štěch se k tomuto prohlášení připojil jako soukromá osoba, a nikoliv jako předseda Senátu. A to je dobře. Neříkám, že s touto zemí nemáme mít žádné styky. Naopak s ní obchodujme, protože se tam pro nás jeví zajímavé možnosti. Ale je zbytečné se přitom chovat poníženě. To nás ve skutečnosti poškozuje a zbavuje úcty. Nehledě na to, že do Číny míří pouhé procento českého exportu.

On Miloš Zeman by měl přestat používat dvojí metr. Když mu americký velvyslanec doporučil, ať nejezdí na vojenskou přehlídku do Moskvy kvůli ruské okupaci Krymu, tak se rozčílil, že mu nikdo nebude radit, kam má jezdit. A ministr Herman udělal to samé. Jako svobodný člověk dal rázně najevo, že mu Číňané nebudou nařizovat, s kým se smí či nesmí stýkat.

Mnozí Zemanovi stoupenci tady velebí Donalda Trumpa. Jenomže zvolenému americkému prezidentovi nesahá jejich guru ani po kotníky. Trump zatelefonoval tchajwanské prezidentce a čínské námitky rázně smetl ze stolu s tím, že je to přehnaná hysterie. A navíc se nový nájemník Bílého domu hodlá sejít i s Dalajlámou. To je ovšem jiné kafe než ustrašené čecháčkovství.

Mnozí se okázale, ale pouze slovně hlásí k českému vlastenectví. No, z takového prázdného vlastenčení si už dělal legraci Karel Havlíček Borovský. Ten kdo se plazí před Čínou, je kolaborantem a zbabělcem, nikoliv vlastencem.