„Izrael nebude Československem, které v roce 1938 obětovaly západní mocnosti Hitlerovi. Izrael nebude Československem v roce 2010,“ řekl tenkrát izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman svým resortním kolegům z Francie a Španělska. Dal tak jasně a důrazně najevo, že Židovský stát se nelekne ani toho nejsilnějšího nepřítele. A jedna izraelská kamarádka také nechápala, že jsme tenkrát nebojovali. „A kolik Vás bylo, a kolik bylo Němců. Nás je něco přes pět milionů, Arabů na 150 milionů, a stejně proti nám nemají šanci,“ dala jasně najevo Sára.

Aby bylo jasno, Francie a Velká Británie se k nám tehdy zachovaly nepěkně. Na druhé straně Spojené království s námi nemělo uzavřenou žádnou spojeneckou smlouvu a nebylo povinno kvůli nám válčit. Chápu také obavy obou zemí, že nehodlaly riskovat kvůli nám další celoevropský konflikt.

My bychom se ale neměli pořád vymlouvat na jiné, ale také sami zpytovat svědomí. Bývalého vrchního komunisty Gustava Husáka nemusím, ale jeho výrok, že s kritikou má každý začít nejdřív sám u sebe, podepisuji. Opravdu jsme se nemohli dohodnout s Polskem na spojenectví? Pravdou je, že dlouho to odmítal Edvard Beneš se slovy, „Oni (Poláci) by nás zatáhli do svých problémů s Ruskem.“ Muselo Slovensko dostat autonomii až v listopadu 1938, tedy teprve mnichovské dohodě.“ Jistě, že ji mohlo dostat dřív a slovenští nacionalisté by přišli o ostrou munici proti Československu.

V roce 1936 napadla Mussoliniho Itálie Habeš (Etiopie). Habešané se bránili italské přesile sedm měsíců, často vyzbrojeni jenom kopími a předovkami. Ale statečně bojovali. Československo mělo dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádu, ale vzdalo se bez boje.

Je mně jasné, že historie nezná kdyby. Ale přesto je možné, že by v případě německé agrese proti Československu nakonec ve Francii a Velké Británii převážili Ti, kteří byli pro válku s Hitlerem, protože si uvědomovali, že to může Evropu ušetřit a daleko horšího konfliktu.

A pak je tady ještě jeden pádný důvod, kromě toho, že to český národ negativně poznamenalo. Renomovaný vojenský historik Eduard Stehlík opakovaně prohlásil, že Němci by v případě našeho odhodlání k obraně vlasti a odmítnutí mnichovské dohody na nás nezaútočili. Podle něj chystala skupina německých generálů státní převrat a svržení Adolfa Hitlera. Signálem k akci měl být rozkaz k útoku na Československo. Jenomže naší kapitulací, kdy Wehrmacht obsadil naše pohraničí bez boje, se tento plán neuskutečnil.

Já jsem přesvědčen, že nikdo se nesmí vymlouvat na druhé, ale musí umět vzít svůj osud do vlastních rukou. To platí pro lidi, firmy, státy atd. Právě Izrael nám v tomhle může být velkým vzorem. Na druhé straně chápu, názory těch, kteří tvrdí, že naše obrana by byla zbytečná. Rozumím jim, ale nesouhlasím s nimi.