I vyšetřování OSN potvrdilo, že vláda prezidenta Bašára Asada už v minulosti opakovaně použila chemické zbraně proti civilistům. Ovšem krvavých zločinů mají současný syrský prezident a i jeho otec Háfiz Asad na svědomí více než dost.

Americký prezident Donald Trump svoji ráznou akcí dokázal, že s gaunery jednat nebude, ale hodlá je likvidovat. A to je dobře. Rázného přístupu Američanů se zřejmě lekli i v Moskvě, Kreml již totiž připustil, že Asad nemusí zůstat na svém postu.

Mám velkou radost, že tento rázný úder ocenil i Židovský stát. „Izrael zcela podporuje rozhodnutí prezidenta Trumpa a doufá, že tomuto poselství o odhodlanosti tváří v tvář odporným činům režimu Bašára Asada porozumí nejen v Damašku, ale i v Teheránu, Pchjongjangu a jinde,“ dal rázně najevo ve svém prohlášení izraelský premiér Benjamin Netanjahu.

Ozval se mně také můj kamarád plukovník izraelské armády ve výslužbě Jossi Avrami. Rovněž on nešetřil na adresu americké armády superlativy. „Byla to vynikající perfektní akce. Syřané jsou našimi nepřáteli, tam to není o boji dobra se zlem. Oni dlouho a trvale porušovali a porušují mezinárodní právo, a proto dostali to, o co si dlouho koledovali.“ A to je přesně ono. Na obou stranách syrského konfliktu válčí zrůdy, na jedné straně je to Islámský stát, na straně druhé je to rovněž teroristické hnutí Hizballáh, které se netají svými plány na zničení Izraele.

Asadův režim tyto zločince vyzbrojuje a cvičí. Hizballáh je přitom zodpovědný za teroristické útoky proti Izraeli a vraždy civilistů. Známý je také hrůzný případ, kdy islámský radikál umlátil kladivem k smrti čtyřletou židovskou holčičku. A současná syrská vláda je spoluviníkem těchto zločinů. „Američané je varovali dopředu. Naše ženy a děti, které vraždili islámští fanatici s pomocí Sýrie, bohužel takové štěstí neměly, ty nikdo dopředu nevaroval. V Damašku se zabíjení Židů veřejně oslavovalo na ulicích,“ řekl.

Pak se Jossi však poněkud rozjasnil a vzpomněl si na své zážitky z jomkipurské války v říjnu 1973, kdy jako mladý poručík velel tankové četě a bojoval rovněž se Syřany. „Zpočátku nás překvapili, a my měli problémy, ale pak jsme je porazili na hlavu. V jednu chvíli jsme už byli s našimi tanky asi 35 kilometrů od Damašku. Chtěli jsme jít za otcem tohoto současného gaunera, Háfizem, což byla ještě horší zrůda než syn, která hlásala likvidaci Izraele, na přátelskou besedu do jeho prezidentského paláce. To by nebyl problém, proti nám stály dezorientované a rozprášené zbytky syrských jednotek, jenomže rozkazem nám to velení zakázalo,“ zavzpomínal izraelský veterán.

A jaké řešení se nabízí pro Sýrii? Ideální by bylo vojenské obsazení země mezinárodními silami a zřízení dočasné správy, která by tu nastolila pořádek.Nebál bych se to nazvat obnovením koloniálního stavu. Ono, když ještě Evropa měla své kolonie, tak byl ve světě klid a pořádek. A jestli se někde vzbouřili islámští fanatici, jako třeba v Súdánu na konci 19.století, tak tam Velká Británie vyslala vojáky a ti je rázně vyřídili. , .

Jan Ziegler