Omlouvači jsou stejné nebezpeční jako nekritičtí vítači, kterým nevadí nekontrolovatelný přísun migrantů do Evropy a možná ještě horší. Tito lidé mají Západ za příčinu všeho zla a pořád cítí potřebu se za jeho údajné zločiny omlouvat. To ovšem vede k tomu, že řada Afričanů nebo Asiatů si to přebere tak, že my se o ně musíme starat, posílat jim peníze a oni nemusí pracovat, protože jsme jim v minulosti hrozně ubližovali. A i takové přístupy patří k příčinám migrace z třetího světa do Evropy. Tamní obyvatelé si řeknou, oni nám kdysi škodili, tak teď musí napravit staré křivdy a budou nás živit. To je ovšem špatně, africkým a aisjkým státům je třeba dát najevo, aby se staraly samy o sebe a obrazně řečeno jim neposílat ryby, ale naučit je ryby chytat.
Každá mince má ovšem dvě strany. Konkrétně území nynějšího Mexika ovládali před příchodem Španělů Aztékové, kteří tvrdě utiskovali okolní indiánské kmeny. Ty se také často stávaly spojenci španělských dobyvatelů proti svým utlačovatelům. Aztékové si také libovali v lidských obětech, při kterých bývala nebožákům vyrvána za živa z těla srdce. Takto zemřely tisíce a možná i desetitisíce lidí. Je fakt hrozné, že křesťanští misionáři tento „krásný zvyk“ zarazili.
Ostatně to, jak křesťanství konkrétně katolická církev pomáhala zlidštit jižní Ameriku, dokazuje film Misie, natočený podle skutečných událostí, kdy se jezuité vzorně starali o místní domorodé obyvatelstvo.
V Africe Arabové rovněž pořádali výpady na okolní území a unášeli černochy do otroctví. A to ještě v době, kdy už Západ postavil otrokářství mimo zákon. Silnější černošské kmeny si také podmaňovaly ty slabší, jejichž obyvatelé museli svým pánům sloužit jako otroci či nevolníci.
V Indii měli pro změnu zase takový milý obyčej - upalování vdov. A ti příšerní Angličané vůbec neměli pochopení pro místní kulturu a domorodcům ho zakázali.
Bývalé kolonie však mají být za co bývalým vládcům vděčny. Právě na příkladu Indie to dokazuje oxfordský profesor Niall Ferguson ve vynikající knize Britské impérium. Do roku 1914 Britové v této zemi investovali 400 milionů liber, dále zvětšili rozlohu zvlažované půdy osmkrát, z ničeho vybudovali indický uhelný průmysl, který koncem roku 1914 produkoval 16 milionů tun uhlí ročně, počet továren na zpracování juty vzrostl desateronásobně. V zemi se pod vedením britských inženýrů postavily desetitisíce kilometrů železnic.
Velkých úspěchů dosáhla britská správa i ve veřejném zdravotnictví. Průměrný věk Indů vzrostl o jedenáct let, malárii výrazně omezil chinin, masově se očkovalo proti neštovicím. Postupně se ve městech zlepšovalo zásobování vodou z veřejných vodovodů, což vedlo k silnému omezení epidemií cholery.
Lze říci s více než stoprocentní jistotou, že za vlády domácích maharadžů by Indie takových úspěchu nedosáhla. Naopak po vyhlášení nezávislosti v roce 1947 a rozdělení původně jednotné země na muslimský Pákistán a hinduistickou Indií, docházelo mezi oběma zeměmi ke krvavým válkám se statisíci mrtvých a miliony uprchlíků.
Rovněž v Africe vybudovali Angličané a Francouzi ve svých bývalých koloniích infrastrukturu, která by zde bez nich zřejmě nevznikla.
Tím samozřejmě neříkám, že kolonizátoři byli hrdinové bez bázně a hany. To samozřejmě nebyli, oni se také dopustili hrozných zločinů. Ovšem nelze se na problém kolonizace dívat černobíle. Jednostranné sypání si popela na hlavu za koloniální éru a okázalé přehlížení vin druhé strany od tzv. omlouvačů není na místě. To celé záležitosti jenom škodí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
