Vedení strany, dnes již plně z pozadí řízeno podnikatelem Janem Bartou, před sjezdem „poctivě“ zajistilo vše, co lidé ve volbách očekávají, tedy i opozičního kandidáta na post předsedy strany. Tímto kandidátem, údajně velkým konkurentem, se stal Břetislav Štefan. Možná i sám tajně doufal v úspěch. Ovšem jeho role byla stejná, jako role a směr Michala Šmardy.

Hlavní témata Šmardova vedení strany se již nijak netají podporou společenského uspořádání podle představ Světového ekonomického fóra. Společnost integrovaná s umělou inteligencí a robotizací, lidé spořádaně žijící v souladu se systémem, dotováni nepodmíněným příjmem, který je ve skutečnosti podmíněn jejich poddajností. Společnost atomizovaná na jedince, kteří ve jménu vlastní svobody ztrácejí své kořeny, identitu, všeobecné vzdělání i sounáležitost s vlastním národem a zemí, do které patří.

Vše je symbolicky vepsáno do nového názvu strany i jejího nového loga. Z názvu musel nutně vymizet přívlastek „česká“, na který jsem se i já před svým vyloučením mnohdy odkazovala. Tímto slovem byla ČSSD příliš spojena s Českou republikou a čeští voliči díky němu vědomě i podvědomě očekávali ochranu vlastních životních zájmů. A o ty samozřejmě do budoucna již nepůjde. Přes všechny proklamace je budoucnost podle SOCDEM jasně nalinkovaná nadnárodními organizacemi, ať už jde o Evropskou unii, Radu Evropy, Světové ekonomické fórum, OSN (WHO). Logo strany má údajně navozovat tvar růže, což je však těžko představitelné. Daleko zřetelnější jsou tvary digitálního pinu či kontextové bubliny, na které se vnitrostranický komentář také odvolává. Vzhledem k progresivní politické orientaci SOCDEM je to příznačné. Mnohem více však nové logo strany připomíná gilotinu. Tedy to, co čeká nesystémové občany v novém „lepším“ světě.