Politikové, kteří dospívali pouze za zdmi sněmovny, nepůsobí a nemohou být vnímáni jako dospělí lidé. Voliči je proto budou stále vnímat jako teenagery. Bez ohledu na věk. Je to syndrom zachlazené puberty, kterou dnes reprezentují politikové typu Marka Bendy nebo právě Bohuslava Sobotky. Mohou se snažit, jak chtějí, mohou dohánět vzdělání, mohou mít dokonce i šedé či žádné vlasy, pro českého voliče nebudou nikdy dospělými, nedej bože zkušenými a světem vyučenými muži. Protože nikdy nežili normální život. Zavřeni v poslaneckých lavicích a stranických sekretariátech nestárli v žádné firmě, v žádné profesi, neznají starosti běžných lidí na vlastní kůži A i kdyby, nikdo jim to neuvěří.

Když se proti Bohuslavu Sobotkovi postavil větrem ošlehaný a životem viditelně opotřebovaný Andrej Babiš, čelo plné vrásek, a z výšin miliardáře sešel dolů mezi lid rozdávat koblihy, Jardovi servírovat Vodňanské kuře a používat beze studu slovenskou češtinu a skromné výroky typu „otrkáme se, zatím to neznáme“, český volič zajásal – konečně někdo dospělý! Věkový rozdíl není přitom mezi oběma pány nijak dramatický, jenže ten faktický je s mírnou nadsázkou sto let. Monotónní Sobotka, který na sebe svého času upozornil hlavně rovnátky a frázemi o zasedáních orgánů sociální demokracie, byl náhle vedle Babiše prostě mladý, nezralý a ...nudný. Charisma žádné, vize naučená, naléhavost hraná, resp. nepřirozená.