Ptají se mne ředitelé a učitelé, co bych cítila na jejich místě, neb mnozí jsou sami z toho všeho nešťastní.

Za prve bych se bála - té odpovědnosti, kterou na ně stát vložil mimo jejich obor, přestože není jejich nadřízený.

Za druhé bych se cítila velmi zneužívaná - politiky. Ti těm dětem ubližovat in natura nebudou, to hodili na učitele, se kterými to ty děti budou spojovat už navždy.

A za třetí bych cítila výčitky - vůči těm dětem. Protože jim nebudou nařizovat a dělat nic příjemného. A vědomí, že to nepříjemné jim může i škodit a stejně je to možná zbytečné, by mne deptalo.

Takže je mi ředitelů a učitelů velmi líto a soucítím s nimi. Dali jim černého Petra, a vůbec si nedělám iluze o tom, na koho se hodí případné následky.

A nejhorší je, že to mnohým vůbec nedochází - jedou, plní, neslyší ani lékaře, ani právníky, ani rodiče. A nastavují své krky za jiné. Po dětech tedy budou druhými oběťmi oni. Jde jen o to, kdy jim to všem dojde - někteří už to ví.

V každém případě to není od státu fér. Bohužel i nefér a právně velmi sporné kroky začínáme akceptovat. Teď to odnáší děti. Kdo příště?