„Když jsem si přečetla článek, dotýkající se bytů v Říčanech, a srovnání snahy vedení radnice chránit majetek města s případem H-Systém ZDE, přinutilo mne to reagovat. To srovnání je totiž žalovatelné. H-Systém, jehož případ také sleduji, je založen na tom, že lidé svůj dům zaplatili v některých případech dvakrát, a ještě se jim přikazuje se z něj vystěhovat. Byty obcí a měst (protože Říčany nejsou v tomto státě jediný případ daného druhu), mají být převáděny na základě smluv a jiných podivných příslibů v nájemních smlouvách z před dvaceti lety někde za 100,- Kč, někde dokonce za 1,- Kč. Ty byty přitom mají hodnotu často několika milionů. Tedy ve své podstatě jde o to, že obecní majetek se má rozdat zadarmo. Kdyby smlouvy tohoto druhu uzavřeli zastupitelé dnes, jsou povolání k trestní odpovědnosti. O věci vím navíc vše, protože ji zastupuji, jako řadu jiných v republice.  Snažíme se bránit rozdávání obecního majetku, jak kdysi neuváženě a protiprávně slíbili radniční předchůdci, protože už tehdy byly smlouvy v rozporu se zákonem o obcích, a dodnes nechápu, jak mohly být uzavřeny. Smlouvy šly přitom už tehdy zpracovat v souladu se zákonem a rozumně – mohlo jít například o společné financování, kdy za to, že lidé se na výstavbě budou podílet, získají byty za 20 let za výhodnější cenu nebo za hodnotu roku 2002, apod., ale za to, že si jednorázově předplatili část nájemného (které by jinak běžně hradili), dostat byt po dvaceti letech od obce či města „za stovku“ nebo „za korunu“, nemůže bez mimořádných důvodů obstát. Podobný závazek byl protiprávní už v době svého uzavření, a je protiprávní i dnes.  Navíc argument, že soud rozbil všechny argumenty v době, kdy ještě není k dispozici ani rozsudek, je nutné odmítnout. 

V obdobném jednání u jiného soudu, ovšem téměř v totožné situaci, soudce naopak vyslovil., že přece nemůže městu nařídit protiprávní jednání, tedy podobný prodej, a vyslovil v rámci předvídatelnosti rozhodnutí, že už tehdy podobné smlouvy nebyly v souladu se zákonem, tedy nemohou obstát ani dnes. 

Na jedné straně stíháme zastupitele, že prodali majetek levněji, než je znalecký posudek (kauza města Postoloprty), a to v situaci, kdy není jiný zájemce, a město se chce budovy zbavit, na druhé straně bychom měli vnímat jako normální, že byt s hodnotou 2,5 – 3 miliony korun bude prodán za 100,- Kč z důvodu neuváženého závazku z před dvaceti lety.  Chápu, že lidé za to, že si předplatili nájem na několik let, a díky tomu obce a města mohla stavět, měli získat nějaký výrazný bonus – třeba ve výši úroků z toho nájemného, nebo pevní nájemné na dvacet let, nebo slevu z kupní ceny např. 20 až 30% - už to jsou statisíce. Ale dostat byt od obcí a měst zcela zadarmo, tím popíráme celý princip hospodaření s veřejným majetkem. A je lhostejné, že na výstavbu dostala samospráva dotaci – nedostali ji ti lidé, ale právě obce a města, jejichž majetkem dnes byty jsou. 

Sama jsem na rozsudek soudu zvědavá – shledat platným smlouvu, kdy se město zbavuje několika milionového majetku zas 100,- Kč, to nebude snadná věc. Smluvní volnost v samosprávě má totiž svá přísná omezení. A protože jsou názory soudů v celé ČR odlišné, patrně konečné verdikty vysloví až soudy vyšší. Sama jsem na to jako člověk, zabývající se samosprávou, zvědavá. Ovšem proti tomu srovnání s H systémem jsem se musela ohradit – je trestuhodné, nefér a jak jsem řekla v úvodu, žalovatelné jako hrubá urážka zastupitelů obcí a měst, kteří tyto smlouvy podědili, a převádět milionové majetky zadarmo se prostě bojí. A já se jim nedivím – jiné za to totiž soudíme.“