Mnicha si většina z nás představí, jak sedí ve své cele daleko od každodenního shonu a mumraje, modlí se k Bohu, popř. něco sepisuje do tlustých knih. Mnich je od společenského dění do určité míry odtržený. Vytváří ostrůvek víry a vzdělanosti. Právě tak – v tichosti kláštera – mohou tyto hodnoty přečkat i doby, které jim nejsou nakloněny.
Kritik je naopak v nepřetržitém kontaktu s dějinnými pohyby. Pečlivě sleduje společenské dění, struktury, instituce i jednotlivé osobnosti, které je vytvářejí, a podrobuje je nemilosrdné analýze. Má ostrý jazyk. Nebojí se konfliktů. Nezáleží mu na tom, zda si někoho pohněvá. Jde mu o to nemilosrdně popsat skutečný stav světa, ve kterém žijeme, nedívat se na něj růžovými brýlemi, ale zobrazit ho se vším všudy.
Revolucionář je nejenom takříkajíc v epicentru dění, on ho dokonce předjímá a utváří. Je někým, kdo se snaží narušit zaběhané pořádky, kdo usiluje o to dát do pohybu proud událostí. Svět, který kritik popisuje, by tak byl vržen do víru změn.
Jak si ale přesně tyto jednotlivé typy představit v současné České republice? Každý z nich se projevuje odlišným způsobem. Mnich intelektuál může být současný filozof či jiný akademik zavřený ve svém kabinetě, kde studuje desítky a desítky odborných knih a studií. Je specialistou na určitou oblast vědění, kterou má dokonale zvládnutou. Píše texty do odborných časopisů, bádá a podává granty. Pod kritiky si můžeme představit různé komentátory veřejného dění, kteří nás zaplavují stále dalšími texty o vývoji politické či ekonomické situace. A revolucionáři mohou být občanští aktivisté, kteří působí v mnoha různých neziskovkách, sdruženích či iniciativách a neustále se snaží něco měnit. Dnes a denně plánují, připravují a někdy také realizují malé i větší revoluce.
Problém je v tom, že většina českých intelektuálů důsledně nenaplňuje ani jednu z těchto kategorií. Mniši intelektuálové jsou příliš soustředění na svou omezenou oblast vědění. Na tu se specializují, a co ji přesahuje, tomu buď nerozumí, nebo je to dokonce ani nezajímá. Intelektuálové kritici jsou málo kritičtí – každou chvíli od nich něco slyšíme či čteme, ale často je z toho patrná velká opatrnost či zaujatost. Na někoho jsou mírnější, na jiného tvrdší. Leckomu dokonce fandí.
A to se netýká jenom osob, ale také myšlenek či institucí – když se jim na nějaké myšlence něco líbí, rádi přehlédnou i to, že je z 90 % zcestná. Intelektuálové revolucionáři se zase až příliš upínají na své dílčí kauzy a problémy. Jeden bojuje za to, aby se poslancům snížila imunita, druhý za zákaz herních automatů. Málokdo jde ale hloub a snaží se analyzovat a následně měnit i podstatnější rysy současného systému. A když už se o něco takového snaží, často v jeho očích jeden rys systému zastíní všechny ostatní.
Celá věc je podle mne ještě složitější v tom, že nestačí být pouze mnichem, kritikem nebo revolucionářem. Odpovědný intelektuál by měl plnit všechny tři role. Ty jsou totiž vzájemně provázané a nelze dobře zastávat jednu bez dalších dvou. Dnešní doba potřebuje vzdělané kritiky, kteří se zároveň nebojí být těmi, kdo dávají události do pohybu. Žádná kritika se neobejde bez dostatečného vzdělání. Na popsání nešvarů je třeba rozumět systému, ve kterém se dějí, tomu, jak vznikly a z čeho vyvěrají. Pouštět se do změn nelze bez znalosti toho, co ta či ona změna v daném kontextu může přinést. S dobrou znalostí mechanismů současného systému či historických příkladů a analogií to do určité míry lze předjímat. Naopak k čemu je dobré vzdělání, když není zaměřeno směrem ke společnosti, na to, aby se mohla měnit a vyvíjet?
Jak ale tyto tři role skloubit v praxi? Už jen jejich časová náročnost je stěží zvladatelná. Většina lidí je šťastná, když se může živit alespoň jednou z nich, a na to, aby pronikali ještě do dalších, jim už nezbývá čas. Přesto si ale myslím, že není jiná cesta než se o to snažit. V opačném případě se budeme muset smířit s tím, že hlavním rysem českých intelektuálů je omezenost, a je už jedno, ve které ze tří zmiňovaných oblastí ji budeme popisovat.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
