NERV počítá se čtyřmi možnými scénáři vývoje. Jedním z nich je i rozpad eurozóny. Státní rozpočet na rok 2012 obsahující schodek 105 miliard korun vycházel z 2,5 % růstu ekonomiky, ale např. podle Evropské komise poroste česká ekonomika příští rok pouze o 0,7 %.

Přesnější odhady vývoje české ekonomiky by měly být známy na začátku příštího roku. Ve stejné době by také mělo dojít ke změně státního rozpočtu. NERV nyní zvažuje různá opatření, která vládě navrhne. Patří k nim například: zkrácení pracovního týdne, uzákonění vyrovnaných rozpočtů, zvýšení jednotné sazby DPH ke 20 %, zvýšení výnosů ze státních podniků či protikorupční opatření. Co přesně tyto přípravy znamenají a co z nich pro nás plyne?

Ministr financí Miroslav Kalousek v poslední době pronesl hned několik výroků, které stojí za pozornost, cituji: "Nastává zcela nová éra - konec žití na dluh a více osobní odpovědnosti. Musíme tomu přizpůsobit své potřeby. Padá mýtus, že stát může přifukovat růst dluhem, ekonomika musí růst a stát musí tento růst zaručit." V souvislosti s pádem eura pak ministr financí prohlásil: „Pokládám za mnohem pravděpodobnější než nepravděpodobné, že budeme v příštím roce čelit problémům a výzvám, které jsme si dvacet let neuměli představit. Bude to fakt docela hustý,“ a dodal, cituji: „budeme prostě muset hledat úplně jiné vzorce uvažování a (státní) správy. A budou padat tabu. Tabu o sociálních státech a naše tabu o daňové demagogii. Budeme prostě bojovat o přežití“.

Miroslav Kalousek používá velmi vyhrocenou rétoriku a navozuje situaci výjimečného stavu. Upozorňuje nás na závažnost problémů, kterým možná budeme muset čelit. Svým prohlášením nás chce zároveň mobilizovat a připravit na to, že výjimečné obtíže si žádají výjimečná řešení. Nejde o nic jiného, než že by si občané měli uvědomit, že tváří v tvář možnému rozpadu eurozóny a případnému ekonomickému propadu už není možné lpět na snaze o udržení současné úrovně sociálního státu a na opatrném přístupu ke zvyšování nepřímých daní. Ministr financí si touto mobilizační rétorikou chce zajistit větší manévrovací prostor. Strategie je to dobrá. Když řekneme, že budeme bojovat o přežití, je možné, že se občané smíří i se snížením důchodů, 20 % DPH a dalšími razantními opatřeními. A i kdyby o přežití nakonec nešlo a propad ekonomiky nebyl tak výrazný, přesto se touto cestou může podařit prosadit věci, které by jinak byly těžko myslitelné.

Otázka je, jestli součástí dobré strategie jak přežít, je odstraňování sociálního státu a zvyšování DPH. Není naopak v době nástupu ekonomické krize a vyšší nezaměstnanosti potřeba sociální stát posílit a zároveň snižovat DPH? Pokud nám opravdu hrozí různé černé scénáře, o kterých se mluví, není pro stabilizaci ČR a pro udržení naší demokracie důležité, se co nejlépe postarat o tu část společnosti, které se zpomalení ekonomiky nejvíce dotkne, a zároveň nezvyšovat cenu toho, bez čeho se neobejde nikdo z nás – tedy potravin? Pokud je nějaká zaručená cesta jak rozpoutat sociální nepokoje a destabilizovat společnost, je to určitě výrazné zvyšování cen potravin.

Může se zdát přehnané dávat ekonomickou krizi okamžitě do souvislosti s rizikem pro naši demokracii, přesto zde můžeme nalézt větší spojitost, než je na první pohled patrné. Julie Hrstková v Hospodářských novinách z 5. prosince napsala, cituji: „Na rozpad eurozóny se připravují banky a podniky, neoficiálně centrální banky i vlády. Propočítat něco, co fakticky nemá žádnou oporu v minulosti a ani v současné legislativě, vyžaduje obrovskou fantazii. A řešení si pak žádá silné pravomoci, které jsou těžko slučitelné s tím, co jsme si navykli vnímat jako evropský model demokracie.“ Konec citace.

V této souvislosti je dobré připomenout, že rizikem každé krize je, že se využije k prosazení věcí, které jsou jinak neprosaditelné, což ještě nemusí znamenat, že jejich zavedení je nutné, ideologicky neutrální a že není motivováno zájmy konkrétních skupin. Může se jednat o opatření ekonomická, ale i o přesun pravomocí či urychlení demokratického způsobu rozhodování. Stejným způsobem, kterým nyní Kalousek argumentuje ohledně dogmat sociálního státu a daňové demagogie, je možné hovořit o lpění na přísném dodržování demokratické procedury. Opět ve smyslu hesla – výjimečná doba si žádá výjimečná řešení.

V takových situacích, kdy nás chce někdo přesvědčit o tom, abychom odhodili všechna ideologická tabu a něčeho se vzdali - ať už sociálního státu či nějakého prvku demokracie, protože si to krize žádá, je vždy dobré se nejprve zamyslet nad tím, zda se svých dogmat vzdal i ten, kdo nás o tom přesvědčuje. Co když jeho návrhy řešení vycházejí právě z jeho vlastních ideologických dogmat? Pokud svá slova o tom, že v případě systémového finančního kolapsu v zemích eurozóny, se u nás budou muset všechny demokratické strany zmobilizovat ke společnému řešení a zároveň odhodit stranou všechna ideologická tabu, myslí Miroslav Kalousek vážně, znamená to, že se jich bude muset zbavit i on sám.

Jinak řečeno, že v takové situaci bude ochoten uvažovat například o výrazném progresivním zdanění či zvýšení sociálních dávek. Je na to připraven? Není jeho výzva k tomu, že by mělo padnout tabu sociálního státu, dokladem pravého opaku? Těžko hledat lepší strategii než brojit proti ideologii a svou vlastní prohlásit za objektivní realitu. 

Publikováno se svolením vydavatele.