Podkrkonoší svým svérázným dialektem se už v minulosti promítlo do literatury, do pohádek, do různých říkanek, znělo i v některých televizních hrách, texty J. Š. Kubína jsou už klasika české literatury, ale to, že se vědecká pracovnice Ústavu pro jazyk český dr. Jarmila Bachmannová věnuje řadu let sběru této podkrkonošské slovní zásoby a zpracuje ji ve formě abecedně řazených více než 13,5 tisíce hesel, je obdivuhodné.

Jsou to samozřejmě dialektismy, které v daném území autorka zachytila v běžné komunikaci, v rozhovorech se staršími pamětníky, v lidové tvorbě, ale též v různorodém písemnictví, v rodinných záznamech, ve staré korespondenci. Ale zpracovala i názvosloví místních řemesel, především tradiční domácké výroby sklářské a textilní.

Dovedu si představit, kolik za ta léta provedla přímých terénních výzkumů, prostudovala písemných pramenů v místních muzeích a archivech, excerpovala z nejrůznějších rodinných záznamů, kolik rozhovorů s pamětníky a místními řemeslníky absolvovala a zpracovala.

Perfektně a naprosto přehledně je výsledek této enormní přípravné a studijní práce zpracován. Jenom pro představu, těch několik tisíc hesel bylo třeba ze získaného materiálu vybrat, přepsat, vystavět hesla, to znamená uvést je i do širších významových souvislostí, a to tak, aby i pro neodborníka bylo zajímavé v tomto slovníku číst, eventuálně hledat, ale též se i pobavit neobvyklými výrazy, jejich zaznamenaným užitím ve větných celcích, či originálním vstupem do historie podkrkonošského kraje. Přečtěte si nahlas několik ukázek, jen mějte na paměti, že nářeční promluvy jsou zapsány dialektologickým přepisem, tedy ne tak, jak jsme běžně zvyklí:

Chistal sem se, jak mu to vičuďim, ale diš sem viďal, jak je schlejšťenej, aňi sem nemek.

Von ňi Milouš přepřádal s mladou Boučťicej, pak tam bil s toho velkej rambajs.

Bába pořát kruňká, ale umřiť se ňi nechce.

Ďúče se mňe libilo, neňí ďivu, že sem se kolem jejich chalupi chom?rstal.

Máma drična, círa drična, klídu doma neňi.

Jen se na tom svím drápaňišťeťi bahloval a ňákejch svjeckejch radosťi moc neužil.

Tetka Filipka bila takovej vobulář, tá umírala asi št?rnáckrát, a diš umřela popatnáctí vopra?du, tak tomu ňigdo ne?jeřil.

Při šejdo?ci a tanečňich se tedlovalo, při muzikách se tancovalo a pilo, při bálech se tančilo a večeřelo.

To uš sme vjeďali, že to domu nevemem, seňišťe vostalo skúpovaní a začlo hrejkať.

Tento Slovník je prvním zpracováním nářeční lexikální zásoby zvoleného kraje metodou moderní vědecké lexikografie. Tradiční teritoriální (místní) dialekt už mizí, mizejí ta zvláštní slova, která třeba byla běžná ještě pro generaci našich rodičů či prarodičů.

Neobyčejně dobrým nápadem autorky bylo připojení nahrávek na CD, na kterém jsou zachyceny některé vybrané promluvy podkrkonošských vypravěčů od poloviny minulého století až do současnosti.

Lze jenom pogratulovat Ústavu pro jazyk český AV ČR, že toto téma zařadil do svého vědeckého výzkumu, jehož se ujala jako takřka svého životního díla dr. Jarmila Bachmannová.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.