Samozřejmě, nemáme vládu jedné strany jako za komunismu. I když v politické elitě máme velkou skupinu bývalých pionýrů a svazáků, kteří si část chování z minulého režimu zachovali – totiž brát se hrdinně za poznanou pravdu, jakoukoli, která se právě nosí, a to bez ohledů. Jako ona skupina „rebelů“ v ODS – jiná pravda, ale svazácké nadšení.  

Zapochybujme jen krátce: Berou se za poznanou pravdu, nebo jen za pevnou ideologii? A existuje v politice jediná pravda? To zde nechci rozhodovat.  

Ovšem i další aspekt této průpovídky o Standovi a Vláďovi vede přímo ke dnešku. Je to ono pořadí pojmů. Nejdříve strana - a pak vláda. V jedné straně se poměrně nevzdělaně debatuje o tom, který dokument je závaznější: Je to program strany, nebo je to koaliční dohoda, která se opírá o řadu argumentů z debat s jinými subjekty? V současné krizi se tato vládnoucí strana o tomto nemůže dohodnout.  

A dále: Může se program strany přizpůsobovat realitě, nebo platí čistá ideologie, jakási pomůcka argumentace zdánlivě čisté, třeba že zvyšování daní je zásadně chybné? A proč to vše musí ovlivňovat můj život?  

Strany dnešní koalice se dohodly na jakémsi vládním programu. Protože jich je víc a do voleb šly s různými stranickými programy, nemůže se vládní program krýt ani s jedním stranickým. A to je z hlediska teorie demokracie dobře. Zamezuje to radikálním zlomům. Vláda by tedy měla jednat sama, jako první, podle koaliční dohody a upozadit ideologie jednotlivých členů koalice, a také stále znovu vyhodnocovat situaci, ve které se nacházíme.  

Hlavně bychom ovšem neměli být konfrontováni se slalomem krátkodobých a proměnlivých rozhodnutí. Je to už tak nepříjemné, ale třeba hospodářství se rozvíjí lépe, pokud se mu ze strany politiky dává dlouhodobější perspektiva.  

Tohle v zemi, která je nejchytřejší, tak chytrá, že jako jediná pochopila nutnost stálých hrozeb vetování na evropské úrovni, tohle v naší zemi jako by nebylo na pořadu dne. A to si každý může přečíst v novinách, že tato naše nejchytřejší země není hospodářsky nejúspěšnější. Naopak.  

Škatulata, hejbejte se - to se v této koalici odehrávalo již častěji. Co to však znamená pro nás všechny ostatní, kteří se těšíme na moudrou správu věcí veřejných? Vidíme, že dohadování vlády nemá výstup, který by řekl něco určitého. Vlastně nic nevíme, protože to vládu vůbec nezajímá, umožnit nám soukromé hospodářské rozhodování a přípravu na věci budoucí.  

Ministr financí kvůli sporům uvnitř koalice hrozí dalšími úsporami. Ty jistě povedou ke škrtům v oblasti kofinancování projektů, kde větší část peněz plyne z Evropských fondů. To znamená další ztráty podstatných finančních zdrojů, ale i investičních perspektiv a impulzů pro zaměstnanost.  

Občanky a občané se tak stávají rukojmími nestabilní politické situace. Proto také už s předstihem politická elita – místo aby se starala o něco rozumného – buduje negativní atmosféru vůči Evropské unii a svaluje řadu vlastních provinění na jiné.  

Naše mediální analytika na zmíněné pořadí aktérů – nejdřív Standa a pak Vláďa – v podstatě nereaguje. Zpravodajství o debatách v ODS se věnuje velká plocha (to je Standa). Píše se o politických mrtvolách, které jako Dracula vstávají ze svých rakví – mluvím o panu Langrovi (opět Standa).  

Ale málo se dozvíme o tom, že Vláďa nám – občankám a občanům - neumožňuje rozumné domněnky o příštím týdnu, nebo – nedej bože – o příštím roce.  

To komunistický Standa řekl Vláďovi, a platilo to dlouhodobě (čímž samozřejmě komunismus nedoporučuji). A právě slyším ve zprávách na této stanici, že rozpočet EU bude mít výši jednoho procenta HDP. Tak je to už leta. Zní to ovšem – patřičně podané - jako novinka, která to není. Tak co s tím?  

Už se těším večer na televizi, kde uvidím, zda pan Langer změnil účes…

Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.

Publikováno se souhlasem vydavatele.