Názorů bylo habaděj a popisovaly politováníhodný stav morální kostry českého národa. Byl tam jak vztek na mladého kariéristu Dalíka s najednou velkým majetkem, tak pocit, že přeci neuteče, protože vysvětlil soudu, že má tady rodinu a neopustil by ji.

Ovšem chybělo tam pár věcí – a byl to nedostatek žurnalistický.

Nejdříve nikdo neupozornil na to, že pronásledování rodiny v našem právním řádu není možné, a tedy uprchlý Dalík, který snad byl v minulosti tak soudný, že majetek převedl na rodinné příslušníky (a takových už bylo, v našem bezpřívlastkovém tržním systému) na to už pomyslel. Někdo mu něco přiveze i do zahraničí a potěší ho jak osobně, tak finančně. Ale tohle není mou hlavní starostí.

Pokud by byl podvod s Pandury (nemyslím to právně a říkám to opatrně v kondicionálu) takový, jak to vypadá, je v celém procesu mnohem více protagonistů. To by se v naší pokleslé morální atmosféře mohlo stát pro pana Dalíka větším nebezpečím – myslím na nebezpečí života. Bylo kolem toho mnohem více lidí. Topolánek – ten pro jistotu považuje veškeré úvahy o podvodu za útok na vlastní osobu.

Dávám si dohromady celou debatu a jsem velice naivní. Paroubkova vláda chtěla koupit 199 Pandurů a vydala by za ně 20,8 miliard. Pozdější vláda, tedy Topolánkova, vyjednala vše znovu a koupila 107 Pandurů za 14,4 miliard. Po určitém zápasu e excelovými tabulkami mi vychází, že znovuvyjednaná smouva, po Paroubkově kalkulaci tedy nová a opravná, vydala za jednoho Pandura zhruba o 29 procent víc.

A tyhle počty ještě neřeší, jak se do této kalkulace promítlo všimné, což byla asi záležitost pana Dalíka. Neříkám, že je to tak či onak. Snad Topolánkova vláda přikoupila nějakou výzbroj. Ale byl u toho i dnešní ministr financí Kalousek. To pro mne není žádné pozitivní vysvědčení. Jemu dnes opravdu snad většina veřejnosti věří jen to, že se opravdu jmenuje Kalousek. Ale kdo ví?

Jedna věc mne na celé debatě zaráží. Veřejnost totiž celou záležitost bere jako anekdotické potvrzení toho, že naše politické elity jsou prostě podvodníci – a nikomu nepřipadne otázka, že pokud tomu tak je, tak by mohl být pan Dalík se svým budulínkovským přístupem a zázračným a nevysvětlitelným zbohatnutím nikoli potenciálním uprchlíkem, ale spíš potenciální mrtvolou.

Ti kteří za celou kauzou opravdu stojí, by mohli jednat bez skrupulí. Správná otázka pro Radiožurnál by tedy měla být, zda Dalíka do té ciziny nemáme spíše poslat, abychom ho zachránili. A nebo ho zavřít do vyšetřovací vazby pro jeho vlastní ochranu a dobro. 

Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.

Publikováno se souhlasem vydavatele.