Jeho názor má tu chybu, že by někdo musel soudit, kdo je moudrý a kdo ne. To je očividně paradoxní a nemůže to fungovat. Metoda se podle mého názoru musí obrátit. Vylučme ty očividně nemoudré a zbytek se už nějak demokraticky popere či porovná.  

Vylučme například ministerského předsedu Nečase za jeho nedávné plky o osvícenství. Ve svém projevu na transatlantickém fóru na Žofíně si totiž zkonstruoval jakýsi protiklad mezi „angloskotským“ a „kontinentálním“ osvícenstvím. První prý dobré, druhé špatné. Označení „angloskotské osvícenství“ je poměrně pozdě vykonstruovaný pojem, který je k tomu ještě silně ahistorický a viditelně účelový.  

V 18. století Angličané nejprve v roce 1707 zrušili skotský parlament a Skotové na své dominantní partnery pohlíželi skrz prsty. Adam Smith, skotský osvícenec, si stěžoval na nízkou úroveň anglických univerzit a jeho vývoj byl poznamenán spíše jeho pobytem na kontinentu, především v Paříži. I s Bejaminem Franklinem a jinými se setkal právě tam. A skotský parlament byl obnoven až po 300 letech.  

Zpět k panu Nečasovi. Ten posléze popsal cestu kontinentálního osvícenství směrem k totalitám 20. století. S takovou vizí lze posoudit některé věci jen velmi těžko. Kam zařadíme takového Lafayeta či Steubena?  

Pro lidi uchvácené páně Nečasovou interpretací historie je asi nutné připomenout, že to byli dva kontinentální generálové, francouzský a pruský, kteří podstatným způsobem přispěli k samostatnosti Spojených států. Dodnes se v New Yorku pořádá tzv. Steuben-Parade.  

K individuálním svobodám, o kterých pan ministerský předseda hovořil, patřila také svoboda otroků. Ta se prosadila právě francouzskou revolucí (Napoleon pak obnovil otroctví v koloniích 1802). Redukovat tuto revoluci na Jakobíny je velmi školácké. Anglické osvícenství si se zrušením otroctví moc nepospíšilo a teprve v roce 1807 William Wilberforce prosadil zrušení Obchodu s otroky – vše ostatní trvalo déle.   

V USA museli otroci počkat až do Občanské války dalších padesát let. Američtí osvícenci – i takový Washington - většinou neměli morální výčitky s tím, že měli otroky. Popsat osvícenskou vizi tohoto světa jako bezchybnou perspektivu individuální svobody a hledět při tom jen obdivně k angloamerickým partnerům, to je na pětku z dějepisu.  

A ještě jednou dějepis: Role válek v tomto vývoji ke svobodě je složitá. Řečník, který vyzdvihne Severoatlantickou alianci a připomíná ji tak, jako by se na ni zapomínalo a bylo nutné ji bránit, toho o komunikaci mezi NATO a EU moc neví, i když by jako ministerský předseda měl. Je to komunikace fungující, intenzivní, a koná se – o hrůzo – v Bruselu a kolem něj.  

Američané jsou k tomu velmi rozumní a zacházejí přes všechny velké válečné konflikty se svými financemi s ekonomickými ohledy. Proto to bylo oni, kdo spoluinicioval poválečnou integraci Evropy. Prostě proto, aby nemuseli zachraňovat spřízněný kontinent po letech 1917 a 1942 znovu – s obrovskými ztrátami na životech a financích.  

Ohodnocení EU – 3 dny po Nečasově projevu - Nobelovou cenou za mír tak vlastně reaguje na mírové uspořádání, které má své americké kořeny. Čeští pseudointelektuálové, kteří výsledky evropské integrace staví do protikladu k transatlantickým vztahům, podceňují motivy politiky Spojených států a dávají si vše jen do ignorantský jednoduchého schématu.  

Měli by na chvíli usednout do školních škamen.

Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.

Publikováno se souhlasem vydavatele.