Před časem jsem publikoval na CFP článek pod názvem „Koho volit?“( 22.6.2017), v němž jsem kriticky hovořil o programu SPD. Byl jsem ale překvapen reakcemi, které zaznívaly od příznivců této strany. Nejednalo se však o logické protiargumenty, ale v podstatě jen o urážky a dokonce jsem byl obviněn z vlastizrady, protože jsem si dovolil kritizovat T. Okamuru.

Rád bych zrekapituloval a objasnil, o co v původním článku šlo.

a/ SPD nereflektuje většinu problémů, které stojí před tímto státem a jeho obyvateli, byť se uchází o jejich přízeň v nastávajících volbách. Je tedy zřejmé, že je buď vůbec nevidí, nebo je prostě řešit nechce. V obou případech je to špatná zpráva jak pro voliče, tak i pro náš stát;

b/ i v těch několika sporadických případech, kde SPD problém zaznamenává, si nevytváří podmínky pro možnost řešení, ale schovává se za referenda, tedy za rozhodnutí jiných. A to i v případech, kdy žádné referendum není zapotřebí (viz například vystoupení z NATO) a v případech, kde je nutno jednat v podstatě bezodkladně. Je to tedy neodbornost nebo záměr? Je třeba si uvědomit fakt, že pokud se požadované případné referendum zpozdí či jeho výsledek nevyjde (dojde totiž k velké mediální masáži občanů pro setrvání v EU a v NATO) a my se neoddělíme od těchto organizací, pak SPD neprosadí ve volebním období vůbec nic. Možná ale, že o to právě jde. Alespoň bude na co se vymluvit. Nikdo nemůže bojovat proti zavážení naší země migranty z mimoevropských zemí a přitom zůstat v organizaci, která tento projekt spoluorganizuje a spolufinancuje. Jestli chce SPD něco ze svého programu prosadit, musí bojovat za vytvoření základních předpokladů pro realizaci svého programu a ne své programové záměry vzápětí relativizovat odkazem na referenda. Tím totiž relativizuje i možnost dosažení svých programových cílů, či dokonce i svůj záměr vůbec je prosazovat do praxe. Navíc volby samy jsou referendem!

c/ celkový přístup SPD v podobě v podstatě nenáročného volebního programu budí dojem, že je úmyslně tak bezzubý jen proto, aby se SPD mohla nabídnout prakticky komukoliv do budoucí koaliční vlády. A není to o počtu programových záměrů, je to především o jejich významu a aktuálnosti. Je to o žebříčku priorit z hlediska našeho státu a jeho občanů;

d/ naše země potřebuje s ohledem na situaci systémové změny a nikoliv jen spolupráci SPD se stranami, které jsou vesměs spoluviníky naší současné situace. To přece žádnou, tolik potřebnou změnu nepřinese. A ani nemůže. Právě naopak. SPD jim totiž svojí spoluprací umožní upevnit si ještě jejich pozice.

Když někdo zkritizuje SPD, tak je sympatizanty a členy této strany čím dál častěji označován za vlastizrádce. A dokonce je jimi označován za vlastizrádce i proto, že vůbec kandiduje!  Je opravdu překvapující, že příznivci SPD, kteří údajně podporují přímou demokracii, upírají již v rámci volební kampaně ostatním i demokratickou možnost vůbec kandidovat.

Za dané situace si tedy položme zásadní otázku. Jaké terno pro náš stát a naše obyvatele bude, když se SPD dostane do vládní koalice s těmi, kteří u nás budou prosazovat agendu globalistů na dovoz migrantů? Například ANO (i jiní) podporuje přesun akademie Sorose do Prahy a to je jen lehký začátek. Po volbách přituhne. A ve spolupráci s nimi bude SPD prosazovat pilíře svého programu? A to že máme všichni podporovat, jinak jsme vlastizrádci? Autoři takovýchto výroků jsou silně dezorientovaní. Vlastizrádců je sice u nás dost, nicméně ti jsou někde úplně jinde. Ač ne tam, kde by být skutečně měli.

A speciálně pro ty, jimiž jsme považováni za ty, jimž jde „o koryto“.  O to koryto jde ale v současnosti právě SPD. Jinak by totiž jejich program musel vypadat diametrálně jinak. Jenže pak by zase odpadla možnost vstoupit do povolební koalice v předpokládaném složení, tedy s ANO.

Před několika měsíci propukla na internetu debata o tom, s kým půjde SPD po volbách do koalice, pokud dostane k tomu potřebné hlasy, a tehdy p. Okamura i jeho fanklub vehementně popírali, že by SPD šla do koalice s ANO. Ale uplynulo jen několik málo měsíců a vše je jinak. P. Okamura veřejně říká, že když ANO podpoří přímou demokracii, tak do koalice klidně půjde (viz jeho rozhovor na Svobodném rádiu). Nyní je již tedy zcela zřejmé, že jde pouze o jeho snahu nastoupit na místo některého z nových „lakýrníků“ současné situace.

Členové a sympatizanti SPD tedy nepovažují za vlastizrádce politiky ANO, s těmi půjdou klidně do koalice, ale považují za vlastizrádce ostatní vlastenecké strany a to jen proto, že vůbec kandidují a ubírají tím údajně SPD hlasy! A jako vrchol všeho odmítl p. Okamura před volbami s těmito malými stranami vůbec spolupracovat.

My, jako Aliance národních sil, prosazujeme zásadní změny. Přicházející doba si jejich realizaci stejně vyžádá. S námi či bez nás. My chápeme vývoj a jdeme v čele těchto změn. Souvisí to mimo jiné i s procesy spojenými s nástupem průmyslové revoluce 4.0, ale i s dalšími, které probíhají kolem nás. Jde jen o to, zda a jak se stačíme jako ČR ještě připravit. Máme totiž velké zpoždění.

V ANS hovoříme především o programových záležitostech a dovozujeme z analýz současnosti i zřejmé následky. A diskusi na tato témata je nutné dopředu vést. Měla by však být věcná a slušná. Je zbytečné a nesmyslné uchylovat se k jakýmkoliv osobním invektivám kohokoliv vůči komukoliv. Jednak proto, že to řešení problémů nepomůže, jednak proto, že to samo o sobě nemůže být argumentem.

A pokud jde o často zmiňované vlastenectví, nechť se čtenáři laskavě zamyslí, zda tomu není právě naopak. Mimochodem, přemýšlení vč. přemýšlení o následcích opakovaně chybné volby, je to, co odlišuje voliče od pouhých „fanoušků“ či dokonce fotbalových rowdies. Upozorňovat předem na důsledky nekritického uvažování a počínání některých voličů je proto zcela na místě. Může to ušetřit jak jim, tak možná i nám všem další povolební zklamání. Pokud ale někdo nechce o argumentech přemýšlet a chce jen setrvale „fandit“ a věřit (tedy setrvat na stadionu či v kostele), potom mu pomoci skutečně nelze. Takové jednání lze charakterizovat slovy bývalého ruského premiéra V. Černomyrdina: „chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako obvykle“.

Tolik tedy na vysvětlenou. Kdo chtěl, jistě pochopil. A je na každém, jak si to vyhodnotí a jak se rozhodne. To právo mu nikdo neupírá, ač někteří z „fanoušků“ SPD by ho jiným upřít chtěli.

Jaroslav Tichý, Aliance národních sil