Za prvé je to vzkaz do veřejnoprávních médií: sláva, že konečně máme to volební martyrium za sebou! Bohudík už na člověka pokaždé, když v očekávání událostí a komentářů zapne ČT 24, nevyjukne Václav Moravec - a Martin Veselovský mu nezačne dělat díru do hlavy, sotva pustí rádio. ¨  

Čeho je moc, toho je příliš, říká se. A taky, že ne každý dobrý úmysl je korunován dosažením cíle.  

Cílem mělo zřejmě být povzbuzení voličského zájmu. Jenže dlouhé debaty s kandidáty, jejichž výběr na základě předvolebních výzkumů byl navíc zpochybňován nejen kandidáty do debat nevybranými, evidentně volební účast nezdvihly.  

Zůstala hluboce podpoloviční, a v případě druhého kola senátních voleb dokonce podpětinová. A že by ty debaty pomohly nějak vysvětlit kvalitu krajských stranických programů či o senátní křeslo usilujících osobností, o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat.  

S tím souvisí vzkaz druhý, směřující k většině kandidátů, tedy těch do senátu, případně těm, kteří se teprve chystají. Zkuste se, než spustíte slibostroj, alespoň trochu podívat, co to ten senát vlastně je. Snad se pak nebudete ztrapňovat sliby, které jsou jednak hloupé, jednak nesplnitelné.  

Člověka až hanba fackovala, když poslouchal senátního kandidáta, druhdy dopuštěním osudu předsedu Poslanecké sněmovny, a láká volební hlasy připomínáním, že v Praze zná kdekoho a tudíž tam kdekomu může cokoli zařídit, od dotace po protekci. Jenže jestli něco nepatří do senátorské agendy, pak je to právě takováto zprostředkovatelská živnost pro krajany.  

To jsem si, prosím, nevycucal z prstu. Je to už 238 let, co jeden z otců moderní demokracie Edmund Burke promluvil ke svým voličům v Bristolu, aby jim vysvětlil, že v okamžiku zvolení přestává být pouhým prosazovatelem zájmů bristolských, protože hájí především zájmy celonárodní.  

Parlament, potažmo senát, totiž není pouhým shromážděním vyslanců nejrůznějších a vzájemně protichůdných zájmů, nýbrž je shromážděním zvolených občanů, sledujících jeden národní cíl, tedy zájem celku - říká slavný konzervativec i tradiční liberál Edmund Burke. Jeho maxima platí i dnes, přestože čas od času se snažíme namluvit si, tedy alespoň někteří z nás, že zájem celku je pouhým součtem zájmů jednotlivců.  

A do třetice všeho dobrého ještě vzkaz politickým stranám: směs smíchu a mrazení v zádech vyvolává informace, že součástí koaličního vyjednávání v některých krajích jsou požadavky, aby potenciální partner položil na stůl kromě jiného i ujištění, že lidé, které vysílá do koalice, nejsou podezřelí z korupce, případně vyšetřováni v korupčních kauzách.  

Čekám už jen, kdy se dozvím, že strana X žádá, aby strana Y doložila, že její vedení nemusí zasedat ve vazební věznici, jinak by nebylo usnášeníschopné. Nelze se v tu chvíli bránit vzpomínce na sto let starou a bohužel stále aktuální povídku Jaroslava Haška Obecní volby. Stojí v ní následující věta: „´Tam jsou pěkní lidi,´ říkalo se v okolí. ´Pojedeš tam, a ještě tě tam zaříznou a oberou páni kandidáti.´”  

Nedej Pámbu, aby se po světě rozneslo, že tato staročeská politická tradice pořád platí. To pak vybledne i sláva pražských taxikářů a ta se zdála dotýkati hvězd.

Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.

Publikováno se souhlasem vydavatele.