Kníže Karel je navzdory svému věku stále aktivní, Parlamentní listy zachytily jeho věty týkající se tábora v Letech, které zveřejnil na Facebooku (k přečtení ZDE).

První knížecí věta zní : „Koncentrační tábor v Letech u Písku, který byl pod českou správou a hlídali ho bohužel čeští dozorci, byl určen především pro Romy či Cikány.“ Je to mainstreamově běžný a klasicky matoucí způsob vyjadřování o táboře v Letech. Žádný tábor v Letech neměl označení koncentrační tábor (Konzentrazionslager), sami Němci toto slovo pro tábor v Letech, a to v případě sběrného tábora, zakázali. Muselo být nahrazeno slovem sběrný (Anhaltelager), jsou o tom dokumenty.

Není tábor jako tábor

Táborů bylo několik:

1) Domov pracovního útvaru: Tam pracovali nezaměstnaní muži, vybraní úřady práce za druhé republiky. Budovali přilehlou silnici, tábor se skládal z převozných domků, posunoval by se společně s budovaným úsekem silnice. Na jaře 1939 zanikl. Mohlo v něm být okolo stovky českých mužů. Romové v něm nebyli a nikdo v něm nezahynul. Muži podléhali vojenské pravomoci, museli být zdraví, práceschopní a dospělí.

2) Kárný pracovní tábor (Arbeitstraflager) vznikl v létě 1940 na stejném místě. I v něm byli umístěni jen dospělí práceschopní muži. S výjimkou 36 mužů měli všichni, kteří tímto táborem prošli, předtím problémy s protektorátními „zákony“, které nebyly ovšem zákony právního státu, ale nástrojem nacistické zvůle. Většinou sem přicházeli po výkonu trestu na dobu tří měsíců.

3) Sběrný tábor (Anhaltelager) vznikl na jaře 1942 přeměnou z kárného pracovního tábora. Osazenstvo zůstalo stejné. Tábor byl určen k vykonávání tzv. preventivní vazby na základě tzv. zákona o preventivním potírání zločinnosti.

Oběma táborům, kárnému i sběrnému, velel bývalý štábní kapitán četnictva Josef Janovský. Prošlo jimi 737 dospělých mužů, jeden zemřel v táboře, dva krátce po příjezdu domů a tři v nemocnici. Janovský měl tedy v těchto dvou táborech za dva roky úmrtnost pod jedno procento. V těchto dvou táborech tvořili etničtí Romové cca 5 % káranců, byli zde i tři Židé. Zbytek byli Češi, pouze pan Bogapov byl Rus bez státního občanství, narodil se ale u nás.

Katani se jmenovali Böhme, Weinmann, Ullrich, Schobert a Lyss

4) Cikánský tábor v Letech (Zigeunerlager) vznikl 3. srpna 1942 ze sběrného tábora v Letech. Tento tábor měl Schwarzenberg na mysli, mate však tím, že uvádí, že byl pod českou správou. Kompetentní nadřízená místa i osoby se po vzniku tábora v průběhu jeho existence měnily. Nařízení o vzniku tábora vydal velitel bezpečnostní policie v protektorátu SS-Standartenführer Horst Böhme, kterého v září 1942 nahradil SS-Standartenführer Erwin Weinmann, původní profesí lékař. Po stránce zdravotní byl nejvyšší osobou MUDr. Heinrich Ullrich, zdravotní rada na zemském úřadě v Praze a zároveň lékař gestapa na Pankráci. Tento člověk neponechal desinfekční autokolonu v cikánském táboře a zdržoval její opětné odeslání do tábora přes naléhavé prosby velitele Janovského. Následné zavšivení pak usnadnilo rozšíření tyfové epidemie. Zmocněnec pro výstavbu při úřadu říšského protektora ing. Schobert neuznal rozšíření cikánského tábora za válečně důležité a zabránil tak dalším potřebným přístavbám. Hlavní osobou, která měla cikánský tábor v Letech na starosti, byl inspektor německé kriminální policie v protektorátu August Lyss. Byl to on, který nechal do cikánského tábora nahnat čtyřnásobně více lidí oproti jeho kapacitě. Věděl, že cikánský tábor nebude mít dostatek vody, hygienických zařízení, desinfekčních prostředků atd. Věděl, že bude mít málo strážního personálu, ubytovacích kapacit, otopu. Právě tito lidé rozhodli o podmínkách, v jakých byli nuceni žít vězni cikánského tábora v Letech! Následně bránili či pomalu přistupovali k žádostem, návrhům a prosbám českých protektorátních úředníků i velitele tábora, které byly nutné ke zlepšení údělu vězňů. Poválečné výpovědi u soudů nejsou v případě vyslýchaných českých úředníků ani v případě velitele tábora žádnými alibistickými výroky. Jak jsem si sám ověřil, jsou v souladu s válečnými dokumenty. Byl tedy, milý čtenáři, tábor pod českou správou?

Umírali ti nejzranitelnější

Vězni cikánských táborů stejně jako vězni donucovacích pracoven, pracovně výchovných táborů a podobných institucí v protektorátu byli stravováni od května 1942 dle snížených potravinových dávek, o kterých samozřejmě rozhodovali Němci. Podvýživa pak spolu s přicházející zimou způsobila rozšíření epidemických chorob a stala se jednou z příčin vysoké úmrtnosti v táboře. Vysoká úmrtnost v cikánském táboře je způsobena smutnou vysokou úmrtností dětí, těch nejmladších a nejslabších. Úmrtnost dospělých vězňů cikánského tábora je shodná s úmrtností četníků, kteří v tomto táboře sloužili. Z vězňů cikánského tábora v Letech, kteří pracovali v odloučených lesních pracovních skupinách, nezemřel nikdo, protože je nezasáhly choroby v táboře.

Zevrubněji jsem se o Letech vyjádřil v Parlamentních listech již dříve (k přečtení ZDE) Kdo by se zajímal ještě o další podrobnosti a souvislosti, může si napsat o informace. Odkaz na svoji rozsáhlou práci o celé historii tábora v Letech, kterou jsem zveřejnil na internetu a z níž čerpá tento text, zašlu každému, kdo mě osloví na e-mailu taborlety@seznam.cz.