Přes celou řadu oficiálně zveřejněných zpráv o tom, že vyšetřování případu otravy Skripala a jeho dcery vykazuje řadu pochybností a nestandardní vyšetřovací postupy, které jsou v případě podobných událostí zcela běžné či obvyklé zvláště, vyšetřuje-li to Scotland Yard, přesto se na postoji politiků, počínaje představiteli Velké Británie, zástupců EU, potažmo členských zemí EU včetně Česka, nic nemění. Pro ně je totiž důležité vyjádřit solidaritu, souhlas a podporu Britům. Zprávy a informace, které jsou sdělovány ze strany britské administrativy jsou když ne zcela nic neříkající, tak jsou neprůkazné, nepřímé, nestandardní a hlavně krajně nelogické, přesto jedním dechem lživě prohlašují a také na tom trvají, že otravu má na svědomí Rusko. Britští (a nejen oni) politici prohlašují, že napadením Skripala a jeho dcery jde o útok i na Velkou Británii, což je bráno jako napadení členského státu NATO, event. EU a proto je nutné, v rámci (falešné) solidarity, proti Rusku přijmout rázné opatření. Tím má být, podle premiérky Mayové, vypovězení ruských diplomatů z členských zemí EU. Účel světí prostředky, Mayová chce asi dokázat, že Velká Británie ještě pořád má nejen svou sílu slova, ale i činu.

Přestože nebyl dosud oficiálně identifikován, (možná byl, ale zřejmě z taktických důvodů nebyl zveřejněn) druh plynu, kterým měli být napadeni a usmrceni Skripal a jeho dcera ( k čemuž ještě nedošlo, přesto se mluví o usmrcení, tedy vraždě), britská strana ústy premiérky Mayové veřejně a zcela suverénně prohlásila, že jde o bojový plyn typu Novičok (A 234). Navzdory všem mnoha dalším důkazům, že tento typ plynu, tedy Novičok, mělo (nebo dosud má) také k dispozici (různou formou držení) několik států, kromě Ruska také bývalé Československo, USA, Švédsko, ale i samotná Velká Británie, britská premiérka zůstává k těmto faktům hluchá a slepá a nadále trvá na Rusku jako pachateli, resp. jeho účasti na tomto útoku.

Že jde o falešnou, licoměrnou loajalitu vůči obvinění, pro které nebyly předloženy žádné, natož relevantní důkazy, politiky členských států EU tato skutečnost nijak nevyvádí z míry. Naopak, papouškují lži a nepravdy, smyšlené historky a jako osli kývají na všechna lživá, ničím nepodložená britská tvrzení a podezření jen proto, že podle nich je třeba zachovat solidárnost a loajalitu, protože je prý jejich morální povinností důvěřovat Angličanům a ne Rusům, to přece dá rozum, ne?