Budeme-li vycházet z neutrální, žádnou tragickou událostí ovlivněné situace, potom logicky vzato, držení zbraně za účelem vlastní obrany nebo ochrany jiných, nemá faktické opodstatnění. To proto, že k zajištění naší bezpečnosti, obrany a ochrany existují tzv. silové (ozbrojené) složky, počínaje městskými policiemi, státní Policií ČR, případně Vojenskou policií apod. Je však zřejmé, že tento stav a možnosti jsou v mnoha případech nedostačující, ozbrojené složky nemohou být vždy tam, kde vzniká nebezpečná situace a proto občané na  tyto krizové případy a situace reagují tak, že si pro takové případy sami obstarávají vlastní zbraň. Uvědomělý občan si zbraň pořídí legálně, nepoctivý ji má nelegálně ani ne tak na svou obranu před útočníkem, jako třeba pro případ, že by jej třeba napadlo nebo si naplánoval přepadnout benzinku nebo klenotnictví. Z toho lze tedy vyvodit, že existují dva druhy lidí, poctiví, kteří si pořídí zbraň legálně a ti druzí, kteří si ji pořídí nelegálně. Na této skutečnosti lze sotva co změnit.

Vžijme se do situace, kdy se stane tragická událost. Není nutné dávat za příklad zrovna ostravskou nemocnici, protože tato událost je zcela mimořádná a velmi poučná. Použijme běžnější příklad, kdy v tramvaji, případně v trolejbuse či autobuse MHD nějaký člověk zaútočí nožem na  cestující. Ano, pouze nožem, protože i nůž může být smrtelnou zbraní. Co nastane bezprostředně po útoku? 

Buďme naivní a připusťme, že v dopravním prostředku se v tu dobu se v MHD nacházejí např. tři (trvale) ozbrojení muži s legálně drženou střelnou zbraní. Pokud bude útočník velmi nebezpečný, bude trvale napadat cestující a ohrožovat je, tito tři, s nadsázkou „supermani“, budou-li chtít zabránit dalšímu běsnění útočníka - použijí zbraň? Pokud ano, je to špatně, může nastat větší tragedie, než kterou způsobil útočník, protože při použití zbraně není vyloučeno, že budou zasaženy i další osoby. Otázka však je, zda v případě, že  zbraň nepoužijí (s výjimkou výzvy či výstrahy o střelbě) což by v nastalé situaci bylo správné řešení, budou mít muži natolik odvahy, že se budou snažit útočníka zpacifikovat jinými způsoby, tedy holýma rukama?

Provedeme-li malou analýzu výše popisované situace, vyplynou nám tyto otázky. Za 

a) v době vzniku této události lze spoléhat na  to, že v dopravním prostředku se budou nacházet muži ozbrojení legálně drženou zbraní? Za 

b) bude-li pachatel dál pokračovat v útoku na oběť a úmyslem mužů

bude zabránit dalším atakům útočníka, použili by muži střelnou zbraň?  Za 

c) pokud by zbraň vzhledem k prostředí nepoužili, našli by odvahu útočníka zpacifikovat „ručně“? A konečně za

d) k čemu by jim bude střelná zbraň, když ji nemohou v daném prostředí na obranu  a ochranu osob použít? 

Z uvedeného vyplývá, že účel, nebo důvod, pro který si někteří občané (legálně) obstarají střelnou zbraň za účelem obrany nebo ochrany je poněkud „na vodě“. Jednak proto, že ve veřejném zájmu nelze spoléhat, ale ani předpokládat, že většina těch, kteří drží legálně střelnou zbraň, ji běžně mají stále u sebe,  za další, pokud by měli zbraň použít pro svou obranu nebo ochranu jiných osob v ve velmi frekventovaném prostředí, jako např. např. ulice, náměstí, obchody, kina, divadla, vystavují okolí vážnému nebezpečí.

Z hlediska jednání pachatelů či útočníků je jejich jednání, jak víme, naprosto neočekávané, nepředvídatelné, ale také stresující,  vyvolávající paniku, chaos. Je proto třeba si uvědomit, že jako nelze předvídat útok pachatele nebo útočníka, stejně tak nelze předvídat, kde k útoku či napadení dojde. Může to být kdekoli, záleží na tom, jaké úmysly pachatel má, jaký cíl sleduje a jaký výsledek od útoku nebo napadení očekává. Událost v ostravské nemocnici byla prý motivována nevyléčitelnou chorobou pachatele, proto  zřejmě volil nemocniční prostředí. Mohou však být i jiné důvody a k napadení či útoku může dojít v divadle, na stadiónu, v obchodě, kostele nebo jinde, v závislosti na efektu, který pachatel od svého zákeřného činu nebo jednání očekává. 

V případě, kdy pachatel nebo útočník zaútočí v místech s velkým  počtem lidí, je použití (legální) střelné zbraně naprosto vyloučené . Tím se ztrácí smysl, resp. odůvodnění, že je zbraň držena pro účely potřebné nutné obrany. Použití zbraně např. při vniknutí zločince do domu či bytu není rovněž bezproblémové, protože ani v takovém případě nelze zbraň svévolně, notabene kdykoliv použít jenom proto, že pachatel vnikl do objektu. Použití zbraně je totiž vázáno zákonem a přesně stanovenými podmínkami. To platí u Policie ČR , MP či  jiných ozbrojených složek. To neznamená, že držení zbraně nemá praktický význam. Bude-li zbraň použita za okolností, kterou si daná situace vyžádá a za předpokladu, že bude použita v rámci zákona, má legální držení zbraně smysl a své opodstatnění. Jen se nabízí otázka, v kolika případech, resp. jak často je či byla legálně držená zbraň použita za účelem osobní obrany, nebo ochrany?

Kdo je pachatel, případně útočník, co je to za člověka? Pokud jde o zločince, který použije nelegálně drženou střelnou zbraň, ale může jít také o zbraň chladnou, jako např. nůž, dýka, sekyra apod.  za účelem spáchání trestného činu loupeže, krádeže, vraždy atd., jedná zpravidla na základě předem promyšleného plánu, takového člověka lze jednoznačně považovat za zločince, vraha. Psychicky nemocný (vyšinutý) člověk sice (až na výjimky) rovněž jedná                   promyšleně, zkratkovitě, chladně, účelově a občas velmi brutálně. Takový člověk může být vyhodnocen jako psychopat, který v době spáchání činu byl nepříčetný a proto není za své jednání (na rozdíl od zločince) zodpovědný.  

Opodstatněnost či odůvodnění, proč držet legálně zbraně, je tzv. na vodě, jakkoli to do jisté míry může zvednou mužské, ale někdy i ženské ego, posílit sebevědomí nebo umocnit pocit, že přijde-li na věc, jsou „pány“ situace. Skutečností také je, že použití zbraně není stejné, jako někoho urazit nadávkou, nebo po něm hodit na půllitr. 

Samotná střelba na člověka, ať už je to zločinec, lupič nebo jen člověk, který se zrovna v nevhodnou dobu nacházel na nevhodném místě, vyžaduje notnou dávku odvahy, rozvahy a také rozumu. Za okolností, jak z výše uvedeného vyplývá, držení zbraně na osobní obranu, je značně problematické a domnívat se, že legálním držením zbraní lze zabránit či předcházet podobným událostem, je nereálné a naivní. Konkrétně v ostravské nemocnici jakékoli použití zbraně na zneškodnění pachatele by bylo naprosto vyloučené, protože by to způsobilo mnohem větší tragedii, než se stala. Úvahy o omezení legálního držení zbraní, nebo akceptovat požadavek na větší počet držení těchto zbraní, je irelevantní, spíše populistické, protože to nijak neovlivní tragické události, které nelze předvídat,  už vůbec jim, až na ojedinělé případy či výjimky, zabránit nebo předcházet Tady nezbývá než konstatovat: děj se vůle Boží, co se má stát, stane se! A je naprosto jedno, žijeme-li v demokratickém státě 21. století, nebo ve feudálním středověku.