Se vší vážností se ptám, k čemu nebo proč jsou maturity? Dlouhodobě přetřásaná otázka s problémem ano či ne maturitní zkoušky mě vedou k názoru, že maturity by vlastně neměly vůbec být. Neříkám to proto, že sám maturitu nemám, ale vycházím z poznání, že maturity samotné na vědomostech mladým lidem nepřidávají, hlavně je však do značné míry extrémně stresují. Jistě s tímto názorem „neuspěji“ u těch, kteří maturity nejen silou své vůle, ale i politickou silou protlačují. Ne zcela chápu, jaké pro to mají důvody stejně jako zřejmě nebudou (chtít) chápat mé důvody, resp. názory, proč maturity netřeba.

Především vycházím z faktu, že školy jsou zde od toho, aby žáky či studenty něčemu naučily. To „něčemu“ není správný výraz, proto bych jej opravil: aby je naučila tomu, čemu je naučit má. To má hned několik rovin, ta první je, jaký je výběr učebních předmětů a jak kvalitní a nakolik dostatečné je jejich zpracování. Další rovina je, nakolik kvalitní, resp. fundovaní (vzdělaní a připravení) jsou samotní učitelé, resp. učitelský sbor. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale ze svých zkušeností jako rodič se domnívám, resp. jsem o tom přesvědčen, že úroveň a kvalita výuky zdaleka neodpovídá tomu, co bylo dříve.

Možná nyní narazím když dám jako příklad pro srovnání období z dob tzv. totality, ale jakkoliv se ona doba pojímá jako doba vlády komunistů, tedy vláda totalitní, na školní vzdělávání to nemělo zas až tak velký vliv. Ano, byly v rámci vyučování některých předmětů uplatňovány ideologické prvky např. o socialismu a přátelství k SSSR, ale to samé se děje dnes, jen v opačném garde, když se učivo a osnovy zaměřují místo na velkého bratra SSSR tak na podobného bratra za velkou louží, za spojenectví se západními mocnostmi, na potřebu či nutnost našeho členství v EU a v „obranné“(!) severoatlantické alianci (NATO). Nemluvě o tom, že se také nestoudně překrucují nejen české dějiny, ale i historie a řada pro republiku a občany významných, rozhodných událostí. Nicméně, to není zas tak důležité pro zdůvodnění, proč si myslím, že netřeba maturity. I přes tyto „negace“ však mělo tehdejší školství vyšší úroveň, lepší výsledky a žáci a studenti byli více a lépe vzdělaní, než dnes, o čemž by se dalo dlouze diskutovat. Na současnou výuku a studia, stejně jako na kvalitu a úroveň vzdělání mají bezesporu značný vliv i soukromé školy, s nimiž nejen já nemám zrovna ty nejlepší zkušenosti..

Jak jsem již zmínil, všechno je v podstatě záležitost či otázka kvality, která má několik podob. Jednak je to kvalita školství samotného, dále připravenost a kvalita učitelského personálu, kvalita osnov a učebních materiálů a v neposlední řadě kvalita, resp. výsledky vzdělávacího procesu na tom kterém stupni školy. Tyto stimuly pro úroveň a kvalitu vzdělání lze srovnat např. s osobním autem. Co bude platná krásná moderní karoserie, pohodlný interiér, když nebude kvalitní a výkonný motor a auto nebude mít potřebný výkon. Něco podobného je naše školství které je velké, resp. početné co do škol různého typu s různými vlastníky či provozovateli, škála učebních osnov a učebních předmětů je poměrně rozvinutá, moderní, ale bohužel, také ne zcela odpovídá potřebám doby ( viz odborné školství).

Ruku na srdce, vycházejí ze škol absolvovanému vzdělaní a oboru poplatní a do praxe skutečně připravení mladí lidé? Školství jako takové se bohužel, zaměřuje více na kvantitu než na kvalitu, ze škol vychází deseti tisíce „rádoby“ vzdělaných mladých lidí, aby následně své vzdělání ne uplatnili, ale často jen propůjčili neodpovídajícímu povolání či zaměstnání. Ano, pro zaměstnavatele splňují požadavky, protože mají titul, ale to je tak asi všechno. Není to ale proto, že by snad sami nechtěli, ale domnívám se, že se bojí, že nemají odvahu se někde zajímat o práci či zaměstnání, protože si uvědomují, že na to prostě nemají a to co dělají, je mnohem snažší a dobře zaplacené. I když pro zaměstnání je důležité vzdělání, resp, titul to však ještě neznamená, že dotyčný je opravdu vzdělaný. Vykonávat funkci řadového manažera např. v realitní kanceláři, nebo prodejně telefonů, k tomu myslím, není zapotřebí maturita, a už vůbec ne vysokoškolské vzdělání. A také si nemyslím, že tomuto trendu to může maturita nějak „vylepšit“, nebo vyšší úrovni a kvalitě vzdělání, potažmo samotnému školství nějak významně pomoci.

Domnívám se a jistě nebudu sám, že žák či student jde, resp. chodí do školy proto, aby se naučil tomu, čemu se naučit má. Proto je zvolených několik vytypovaných předmětů, které mají žáka nebo studenta s obsahem učiva nejen seznámit, ale naučit jej a dát mu potřebné vědomosti. Dát však vědomosti znamená, že se to potřebné naučí a při ukončení docházky školy vyjde jako člověk, který zná to, co se ve škole učil. Samozřejmě, že úroveň vzdělání se může lišit (a také se liší) od možností a schopností žáka či studenta a že ne všichni budou umět stejně, ale od toho existuje klasifikace, která ohodnocuje kvalitu a úroveň vědomostí, získaných studiem. A jsme u samotného jádra věci.

Dnes se, pokud se nemýlím předpokládá, že se bude (ono tomu tak až do posledních maturit bylo) povinně maturovat ze tří předmětů: jazyka českého, matematiky a libovolně zvoleného cizího jazyka. OK! Může mi však někdo zdůvodnit, proč by tomu tak mělo být? Proč se musí ještě navíc dělat nějaká extra zkouška z vyjmenovaných předmětů? Proč by se to nemohlo posuzovat tak, že žák či student chodí do té které školy proto, že se tam naučí tomu, čemu se naučit má, že podle toho, kolik se naučí a kolik toho ví a zná je také klasifikován a že tedy i v posledním ročníku může či by měla být konečná známka, třeba u požadované češtiny nebo matematiky výsledkem, resp. důkazem a vizitkou toho, co a kolik se toho skutečně naučil, co či kolik toho zná, co umí a z toho nakonec vyvodit celkový vzdělanostní verdikt, tj. výsledek studií, končícího studenta, ve smyslu vydání „Certifikátu o absolvovaném vzdělání“?

Je to docela prosté: kdo se učil, měl výbornou klasifikaci (známky), ten prostě uspěl. Kdo ne, měl smůlu, nebo na to prostě neměl. Nechápu, proč dělat nějaké drahé a časově náročné experimenty jen proto, že si to někdo z bruselských politiků přeje když víme, že se často studenti na maturitu jen tzv. „našprtají“ aby podle možností uspěli, před zkušební komisí to (ne)vyklopí, v hlavě však mají bohužel s prominutím „prázdno“. V neposlední řadě bez vzdělávání bez maturitní zkoušky by byla také vizitka toho, nakolik kvalitní byla školní osnova, ukázala by kvalitu výuky učitelského sboru, což by také dávalo racionální podklady pro jejich odměňování.

Nakonec to nejpodstatnější. Samotné studenty by to nutilo k odpovědnějšímu přístupu k učení, k plnění školního zadání (úkolů), k větší pozornosti při vyučování a přednášejícímu a v neposlední řadě v rozhodujícím (posledním) ročníku méně stresu s vědomím neexistence maturitní zkoušky. To jsou faktory, které by daly studentům více klidu na zvládnutí celé doby učení a snaze o dosažení co nejlepší konečné (závěrečné) studijní klasifikace, rovnající se zmíněné neblahé maturitě! Takový je můj názor na maturity. Ptám se, nestálo by za to o tom popřemýšlet?