Mnoho států, ve kterých se Covid-19 vyskytl, vede s tímto virem nerovný boj. Pravda, někde více, někde méně úspěšně, ale nikdy ne tak, aby se mohlo říct, že Covid-19 porazili. Je zajímavé, že na všemožná témata jsou organizovány různé mezinárodní kongresy, summity, porady a bůhví co ještě, ale pokud je mi známo, dosud nebylo uskutečněno žádné mezinárodní, resp. celosvětové jednání, fórum či sympozium expertů, resp. medicinských kapacit na téma boje proti Covidu-19. Znamená to, že selhala WHO, případně další  lékařské, medicínské, farmaceutické jiné kompetentní organizace a že coronavirová problematika zůstala v kompetencích a bedrech jednotlivých národních vlád zemí či států. Zvláště markantní je to v případě členských zemí EU, kde Brusel selhal, umí sice „kecat“ do všeho, nařizovat kde co, kde komu, stejně tak i sankcionovat, ale vyvolat konferenci či kongres na řešení postupu boje proti Covidu-19, na to jim zřejmě „nezbývá“ čas. Ostatně také proč, když jejich jedinou starostí je proočkovat největší počet lidí, na trhu uplatnit svůj byznysový záměr, udat na co nejvíce vakcín made in USA, případně GB. To vše navzdory tomu, že jak se lze z různých zdrojů dozvědět, na Covid-19 existují léky či medikamenty, které lze s úspěchem použít proti viru Covidu-19.

Poznatek první. Cituji perex článku v Parlamentních Listech.cz: „V posledních měsících se už dva státy rozhodly přestat hrát hru s farmaceutickými giganty zvanou Nic než proočkovanost, a přes všechen lobbistický a mediální tlak, jejž tyto multimiliardové korporace vyvíjejí s cílem naprosté diskreditace účinků ivermektinu při léčbě a prevenci covidu, se rozhodly toto relativně levné generické antiparazitikum ve velkém svým obyvatelům podat.“ To jsou slova komentáře právníka Jindřicha Rajchla, která mj. také doložil grafy, které se ve veřejném prostoru dosud neobjevily. Jen stručně. V Japonsku byla proti koronaviru uplatněna stejná taktika, jako v mnoha jiných územích: proočkovat co nejvíce lidí. Bohužel se stejnými výsledky, jako v ostatních zemích, to znamená, že mrtvých přibývalo ať už očkovaných či neočkovaných. Japonci však mají nejen štěstí na jedné straně, ale i rozum na straně druhé. V prvním případě je to prominentní tokijský lékař Haruki Ozaki, který nasadil ve velkém ivermektin a křivka onemocnění i úmrtí začala rapidně klesat. V druhém případě rozum, že léčba ivermektinem japonská laická a zřejmě i odborná veřejnost přijala jako účinný lék a léčba ivermektinem se úspěšně ujala, i když léčba očkováním, ve značně omezeném počtu, dále pokračuje.