Možná není od věci připomenout slova generála Pavla, který prohlásil, že „nám prospívá členství v EU a v NATO a jen díky těmto dvěma institucím se máme tak (dobře), jak se máme.“ Opravdu? Jenom připomenu, že mnozí tito „dobře situovaní lidé“ ke své spokojenosti přišli nikoli každodenní poctivou prací, ale způsoby, které jsou natolik známy, že zmiňovat je je zcela zbytečné (viz např. pan generál Pavel). Stejně je zbytečné jmenovat ty, kteří se touto spokojeností chlubí. Nicméně, žijeme v kapitalismu a bylo by naivní se domnívat, že si v něm budeme všichni rovni, což ostatně nebylo ani za socialismu. Jenže kapitalismus, který jsme se zvoněním klíčů na Václaváku přijali 17.listopadu 1989, byl pro někoho příležitostí, jak se dostat tzv. „ k lizu“, tedy tu k penězům, tu k majetku, jiný ke všemu a navíc k moci a ohromnému vlivu. Jenže to platilo jen „pro někoho“ a těch byla hrstka proti zbytku národa, který v tu dobu čítal něco kolem 15 milionů lidí. Ta většina jen s otevřenými ústy zírala nad „úspěchy“, kterými jsme vstoupili do éry kapitalismu když jsme zjišťovali, jak se nám ten kapitál, dlouhodobě a vlastníma rukama vybudovaný, ztrácí, mizí, ničí, přechází do cizího vlastnictví, aby z něj po několika letech zbyly jen trosky, ruiny, nebo montážní haly.

Upřímně řečeno, máme-li hodnotit jak se máme, je třeba říct že „relativně dobře“. Je sice pravda, že ze všeobecného hlediska není u nás bída in natura, i když ona opravdu je, jen se o ní nemluví. Totéž platí, že u nás nejsou žebráci a oni jsou, jen se    o nich také nemluví. O čem se však mluví, ale co se neřeší, jsou bezdomovci. Bída je, protože rozhodně ne všichni občané, zvláště senioři a důchodci, mají dostatek a nestrádají, ne všichni jsou zdraví a nemají zajištěnou potřebnou péči, ne všichni žijí v podmínkách 21. století. Otázka zní: mohou tito lidé říkat, že se mají dobře jako nikdy před tím? Co když se fakt měli lépe, než dnes? Budou tomu ti „lépe situovaní“ věřit?  Zvláště ti, kteří v r. 1989 měli sotva deset, ale i méně let (Piráti)? Asi sotva, že?

Je tu ale něco, na co se v souvislosti s hodnocením úrovně našeho života nejen často, ale hlavně úmyslně zapomíná. Můžeme si třeba nalhávat, že se máme dobře jako nikdy před tím (otázka je, kolik lidí by bylo ochotno to připustit), ale pokud bychom  se opravdu měli dobře, je to jenom falešné, relativní uspokojení. Proč? Odpovím (poněkud s nadsázkou) slovy básníka:  Co ze všeho nám zbylo? Naše řeč! I když už ani to není tak úplně pravda, protože náš jazyk je natolik prolezlý  a prosáklý angličtinou, že starší generace se v tom často neumí vyznat a zorientovat! Ale k věci samotné. Pokud poněkud v nadsázce zmiňuji, že nám zbyla jen ta naše řeč pak proto, že 90 % z toho, co jsme do listopadu 89 vlastnili, čím jsme se pyšnili, co nás navzdory existenci komunistického režimu, řadilo mezi vyspělé a bohaté státy. Jen připomenu některé naše skvosty, kterými jsme se jako Československá socialistická republika proslavili ve světě:  motocykly JAWA, traktory ZETOR, nákladní auta TATRA, LIAZ, textilky SEBA, HEDVA, TEXTILANA, oděvní průmysl Prostějov, Jablonecká bižuterie, Karlovarská porcelánka, tramvaje, autobusy, trolejbusy Škoda, MEOPTA Přerov, zbrojní a letecký průmysl, doly, hutě, plzeňský PRAZDROJ, cukrovary. lihovary a stovky dalších podniků, závodů a firem, které naši republiku proslavili po celém světě, dokonce i v dnes tolik obdivovaných a nám „příkladných“ demokratických USA!