Asi není nutné připomínat, že do jisté doby to byl pouze jeden 17. listopad, který se vázal k r. 1939, kdy 28, října toho roku byl několika střelami zblízka zasažen student mediciny Jan Opletal, který 11. listopadu 1939 svým zraněním podlehl. Proti nepokojům, které ze solidarity s J. Opletalem vyvolali studenti, bylo na příkaz A. Hitlera proti nim zakročeno, následoval masakr českých studentů, mnoho z nich bylo pozatýkáno a následně transportováno do koncentračního tábora, kde devět z nich bylo zastřeleno. Aby toho nebylo málo, došlo k uzavření českých vysokých škol. Na základě těchto tragických událostí, 17. listopad byl v roce 1949 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí prohlášen za „Mezinárodní den studentstva“, někdy zvaný jako Světový den studentstva, Mezinárodní den studentstva (MDS) je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ.

Zda novodobý 17. listopad z r. 1989 byl vybrán náhodně, nebo vycházel z nějakých plánů, kterými měl 17. listopad 89 umocnit demonstrace lidu pro vyjádření podpory na ukončením vlády jedné strany, je otázka. Každopádně následující oslavy 17. listopadu se již nesly v duchu 17.listopadu 1989 jako tzv. „sametová revoluce“ a původní význam tohoto dne, jako památný na události z r. 1939 byl potlačen, resp každým rokem více a více despektován, možno říct že zneužíván a dehonestován jako méně, či vůbec významný ve srovnání se 17. listopadem 89. Současným pravdoláskařům, havloidům a pražsko kavárníků se prostřednictvím Milionů chvilek v masovém ohlupování národa téměř podařilo mladší a současné generaci vymazat paměť a význam 17.listopadu 1939! To ale není zdaleka vše.

Milion chvilek, spolek, zastoupený nejen jeho představitelem M. Minářem, ale také výše jmenovanými sympatizanty Havlova „sametu“ z r. 89, který se vydávající se za mesiáše a zachránce české demokracie, v rámci velkorysých sobotních oslav 30. výročí 17. listopadu 1989, tedy „sametové revoluce“ na Letné v Praze, kromě typických, ale hlavně morálně nízkopudových projevů v rámci tzv. svobody projevu (urážlivé, vulgární transparenty, nápisy, hesla aj.), které jim prý údajně zaručuje demokracie, provokativně eliminovali 80. výročí 17. listopadu 1939 jako Mezinárodní den studentstva (MDS). O MDS se jen okrajově zmiňuji média, aby snad jeho význam „nepřebil“ 30. výročí „sametky“!

V rámci těchto oslav a současně i údajné „záchrany“ demokracie představitel Milionu chvilek pan Minář veřejně,„na tvrdo“ vyhlásil premiéru Babišovi a také ministryni spravedlnosti paní Benešové „ultimátum“.

Je otázka, zda touto formou předložené „ultimátum“ již nemá charakter vydírání, protože ultimátum je podepřeno podmínkou, že v případě nesplnění budou vyvozeny důsledky ve formě dalších demonstrací, resp. nepřímo naznačenou občanskou nespokojenosti. Jinými slovy, Milion chvilek postavil premiéra A, Babiše před dilema, že buď splní jejich požadavky, vyslovené jako ultimátum, nebo je nesplní a potom… Lze také to chápat jako vydírání, jako zastrašování. Pokud bychom pominuli aspekt (zneužití) liberální demokracie a vycházeli čistě z principu skutečné demokracie a platných zákonů, potom způsob předložení požadavků, jak ji přednesl pan Minář, může být skutečně chápána jako násilí proti úřední osobě (§ 325 tr.z.), nebo vyhrožování s cílem působit na úřední osobu (§ 326 tr.z.) tj. demokraticky zvolenému představiteli vlády ČR, což by mohl být i jeden z trestných činů, jak výše uvedeno. V každém případě je to ze strany M. Mináře nepřijatelný způsob předkládání požadavků, jakkoli mohou mít svůj společenský význam, věcné opodstatnění a odůvodnění. Ostatně celá aktivita Milionů chvilek má charakter chucpe, než racionálně a na přijatelné úrovni vedený občansko-politický dialog a jednání.