Čísla, která nám jsou předkládána jako obraz, či lépe řečeno jako důkaz kritické situace ve společnosti a nutnosti z těchto údajů činit opatření, aby se situace zlepšila, tedy aby těch nakažených bylo méně. Shrnuto, dozvídáme se, kolik je v Česku ten který den nakažených, kolik jich každý den přibývá, jaké nové opatření ministr zdravotnictví a vláda vydali či prohlásili, co mají občané dělat či dodržovat atd. Jenže... Podle dnešní základní, resp. stručné statistiky, kterou lze sledovat denně na stránkách internetu, je situace ke dni 21. 10. 2020 následující:

• přibylo 11.984 nakažených, celkem nakažených je 193 946
• uzdravených bylo +322, celkem 79 108 uzdravených
• hospitalizovaných je 4064 lidí
• přibylo dalších 42 zemřelých, celkem 1619 zemřelých!

Tolik fakta. Vraťme se k uvedené denní statistice nakažených, uzdravených, hospitalizovaných, ale hlavně k počtu zemřelých.

Před několika dny byla na internetu uvedena zajímavá statistika z r. 2018, ve které bylo uvedeno deset nejběžnějších, nejtypičtějších nemocí a úrazů a nehod v Česku (tj. včetně dopravních nehod, sebevražd apod.). V důsledku těchto nemocí či následků zranění apod. zemřelo za rok zhruba 110 tisíc lidí, což činí denní průměr zemřelých 309 lidí. Vezmeme-li v potaz skutečnost, že za dobu trvání pandemie koronaviru či Covidu-19 zemřelo v Česku cca 1620 lidí (kromě jiných zemřelých, kteří do statistiky nebyli zahrnuti), počet zemřelých v důsledku Covidu-19 v přepočtu na jeden den činí pouhé 4,5 zemřelého (proti 309 úmrtí lidí z výše jmenovaných onemocnění, jen s přispěním chřipky, tedy bez vlivu koronaviru či Covidu-19). Pochopitelně, že se započtením úmrtí z jiných důvodů, než s přispěním Covidu-19, bude číslo zemřelých podstatně vyšší. Přesto je současná situace ve státě co do následků pandemie Covidu-19 vydávána za téměř tragickou, což ze strany vlády vyvolává celou řadu opatření, na které doplácí tisíce občanů.

Existuje jeden zásadní problém, a sice že není vedena a zveřejňována detailnější statistika o zemřelých. Je všeobecně známo, že Covidem-19 jsou nejvíc ohroženi senioři nebo lidé starší 60 let. Jestliže dostupná statistika uvádí k dnešnímu dni cca 1620 zemřelých, pak veřejnosti není známo, jaké jsou věkové kategorie zemřelých, resp. jejich stáří (zda mezi nimi byly děti, školáci mládež apod.), jaké byly konkrétní příčiny jejich úmrtí, zda tito lidé skutečně zemřeli na následky Covidu-19, nebo byli jinak vážně nemocní a zemřeli s přispěním nakažení virem Covidu-19. Lze se totiž také domnívat, že pokud následkem onemocnění virem Covidu-19 zemřelo cca 1620 lidí, není virus Covidu-19 zdaleka tak nebezpečný, jak je prezentováno.

Statistika říká, že je u nás nakaženo cca 195 tisíc lidí. Pokud by byl Covid-19 nebezpečný, jak je nám prezentováno, pak by počet zemřelých s ohledem na vysoký počet nemocných musel být nutně několikanásobně vyšší. Je sice pravda, že zhruba 80 tisíc lidí bylo vyléčeno, ale zase nevíme, zda byli vyléčeni z onemocnění Covidem-19, nebo jím byli pouze nakaženi (nebo dokonce jen pozitivní), což lze snáze léčit, než samotné onemocnění virem Covidu-19!

Nebylo by tedy od věci, kdyby vláda a všichni ti odborníci kolem ní se více či hlavně zaměřili na nejohroženější občany (z medicinského a zdravotního hlediska). Občany, kteří se stanou pozitivními, umístit do karantény, skutečně nakažené léčit v nemocnicích. Jestliže dnes v nemocnicích leží přes čtyři tisíce lidí, pak je otázkou, zda jsou tito lidé skutečně nakaženi virem Covidu-19 a jsou vážně nemocní natolik, že potřebují lékařskou péči, nebo jsou jen nakaženi, nebo dokonce jen pozitivní, přesto byli umístěni na lůžko do nemocnice.

Je třeba si uvědomit, že počet více než čtyř tisíc lidí, umístěných na lůžku v nemocnicích s lékařskou péčí, by de facto znamenal, že všichni jsou reálně nemocní virem Covid-19, že jsou vystaveni riziku přežití a také možnosti úmrtí. Taková situace jistě neexistuje, avšak vláda a všichni, co do situace a problematiky mluví a radí, bohužel neví, jak se s virem Covid-19 reálně a racionálně vypořádat, proto často dělá naprosto iracionální řešení a opatření.

V této souvislosti není od věci připomenout si minulá léta, kdy se u nás odehrávala podobná situace, kdy v Česku (a dalších evropských zemích) rok co rok řádí chřipka, bývá tzv. chřipkové období a kdy se rovněž dělají různá opatření proti šíření chřipkového viru, proti nakažení či onemocnění chřipkou, např. zákaz návštěv v Domovech a zařízeních pro seniory, zákaz návštěv v nemocnicích, dětských domovech, při extrémnějším výskytu chřipky byly uzavírány jesle, školky či školy a jiná opatření. Po 4 - 6 týdnech chřipka ustoupila, většina lidí se uzdravila, nicméně nějaká statistika zemřelých v důsledku chřipky nebyla zveřejňována. Nad těmito skutečnostmi se nikdo ve státě nepozastavoval, protože to bylo považováno za zcela běžné či normální, za typické následky onemocnění chřipkou. Přesto zemřelých lidí v důsledku chřipkového onemocnění bylo (resp. bývá) několikanásobně více (údajně kolem 1300 zemřelých za jednu chřipkovou sezonu), než je dnes „alarmující“ počet 1620 zemřelých od počátku pandemie (březen 2020) v důsledku Covidu-19 s průměrem cca 4,5 zemřelých na den.

Nezbývá než konstatovat, že nošení roušek, respirátorů a jiných pomůcek k zakrytí úst a nosu má své reálné opodstatnění, je nejen potřebné, ale nutné, protože jde o kapénkový virus, přenosný vzduchem. Co ale být nemusí a je ukvapené a naprosto neopodstatněné, jsou např. nesmyslná opatření v obchodech, kde se vyžaduje min. vzdálenost 2 m mezi kupujícími (v praxi nelze realizovat), stejně tak u pokladen, kde zákazník stojí s rouškou na ústech, kdy s nákupním vozíkem čelem k zády před ním stojícím zákazníkům se vyžaduje vzdálenost mezi nimi 2 metry, a další více či méně problematické a méně pochopitelná opatření ve formě omezení či zavírání různých zařízení, obchodů, služeb, škol, kulturních zařízení apod., přičemž na druhé straně nepostiženy opatřeními dál fungují továrny a firmy s ekonomicky důležitou či nepostradatelnou výrobou pro export, kde pracují tisíce lidí, kteří jsou sice stejně postižitelní virem Covidu-19, jako lidé v obchodě, divadle, restauraci či v MHD, nicméně zavřít např. automobilku Škoda či jinou automobilku nebo výrobní závod by znamenalo totální kolaps ekonomiky, tak se tomu vláda (zdárně) vyhýbá. Proto raději dělá opatření tam, kde to způsobí menší zlo, i když třeba zůstanou stovky či tisíce lidí bez práce, potažmo bez výdělku. Že jim to stát vynahradí? To sotva, protože mnozí malí podnikatelé a živnostnící často přichází natrvalo o své živobytí. Pokud to stát zaplatí, pak ty peníze jdou na úkor nás všech, a zbytečně, protože k takovému nerozvážnému, možná bezradnému opatření vůbec nemusí docházet. Není divu, vždyť s Covidem-19 si zatím ani odborníci neumějí poradit nejen u nás, ale i jinde v Evropě.

Že je Covid-19 nebezpečný, o tom žádná, ale nepochybně ne v rozsahu opatření, která dělá vláda a která jsou mnohdy více škodlivá, než užitečná. A ti zemřelí? Sorry za tu neomalenost, ale ti byli, jsou a budou i bez koronaviru či Covidu-19. Jenom se o nich nemluví.