Paní Džamilo Stehlíková,

nadešel Váš čas projevit své internacionální, či ještě lépe vlastenecké cítění a vztah ke své rodné vlasti, abyste se mohla osobně, účinně, a hlavně hrdinně postavit těm, které považujete za nepřátele a iniciátory nepokojů ve Vašem rodném Kazachstánu, neboť dle Vašeho vyjádření vyplývá, že severní Kazachstán může být předmětem ruských choutek. Vůbec, to Vaše vidění světa je velmi zvláštní, až kuriózní, neboť co se kde ve světě šustne, za vším vidíte Vámi tolik nenáviděné Rusko.

Ze zcela nepochopitelných důvodů se obáváte, že události v Kazachstánu probíhají dle krymského scénáře. Ale tak už to bývá, že ve vypjaté situaci se občas pletou dojmy s dojmy, někdy i s průjmy. V současné situaci v Kazachstánu rovněž spatřujete děsivé podobenství se zvacím dopisem KSČ z roku 1968, který obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti hrozící kontrarevoluci v Československu, po němž následovala okupace vojsky Varšavské smlouvy. Co Vy o tom asi víte, když Vám v tu dobu bylo šest let? Nebo jste se o tom snad učili ve škole? Chápu, že nějaké povědomí mít můžete, vždyť jste měla za blízkého člověka samotného Václava Havla, ale to neznamená, že když dva dělají totéž, je to totéž.

Především zapomínáte, co bylo „rozbuškou“ těchto událostí. Nebo snad chcete tvrdit, že to byla Ruská federace, kdo v Kazachstánu zdražil zkapalněný plyn LPG, což následně vyvolalo krvavé násilí a zažehlo protesty, které se během pár dnů zvrtly v násilné nepokoje a střelbu do demonstrantů? A propos, uvědomujete si význam pojmů, co jsou násilné nepokoje a co střelba do demonstrantů? Násilné nepokoje nejsou klidné demonstrace či manifestace za zlepšení živoních podmínek, jsou-li to důvody k nespokojenosti, ale znamená to destruktivní ničení, rozbíjení, rabování, krádeže, ale i zabíjení a různé provokace proti pořádkovým silám. Jaká může být reakce státu? Ozbrojené útoky „povstalců“ proti pořádkovým silám nemohou mít jinou reakci, než použití ozbrojeného odporu, mj. také střelby do teror páchajících násilníků. Že jsou pak oběti na obou stranách, je logické a bohužel také tragické.