Pane Jiří Drahoši,

za jistých okolností bych Vás oslovil „vážený“, ale ty okolnosti  bohužel, nenastaly. Naopak, informace, které se v současné době nesou éterem, sdělovacími prostředky jsou, z mého úhlu pohledu natolik irelevantní, že Vám nemohu „vyseknou“ jakoukoli poklonu ve smyslu významnějšího společenského oslovení. Pravda, jste jistě člověk vzdělaný, jste inženýr, nositel profesorského titulu, český vědec, chemik, vysokoškolský učitel, bývalý předseda Akademie věd České republiky. Resumé, které nemá každý. Ale to k tomu, abyste byl „vážený“ zdaleka nestačí. Vám totiž chybí to podstatné: čestnost, poctivost, skromnost, upřímnost  a hlavně, srdce vlastence!   

Z uvedeného by neinformovaný člověk usoudil, že jste také inteligent, člověk na úrovni, pozitivního myšlení, kladného charakteru, ale také,  že vzhledem k Vašemu věku, budete mít, řekl bych pozitivní, vlastenecké, národní a slovanské cítění, že se budete, vzhledem k Vašemu bývalému společenskému postavení, hlásit k té části občanů, kteří se nejen cítí, ale také to dávají najevo, že jsou Češi, hlásí se k českým kořenům a tradicím, usilují o zachování  Českého státu, jeho suverenity, samostatnosti, zkrátka dávají jasně najevo, že jsou vlastenci. Zdůrazňuji čeští vlastenci (včetně Moravanů a Slezanů)!

Budu upřímný a otevřený pane Drahoši když řeknu, že mezi tyto lidi Vás bohužel, zařadit nemohu. Patřím mezi občany, kterým je rozhodně česká košile bližší, než eurohujerský či severoatlantický kabát. Ve Vašem případě je to přesně naopak, pane Drahoši. Jsem Čech (z Moravy) jako poleno, jsem však nesmírně smutný  z toho, jak dopadla naše republika po (ne)slavném listopadu 1989, kdy během několika let z bohaté, prosperující republiky zbylo jen rozkradené, rozprodané a vytunelované torzo,   v jiných případech trosky či ruiny našeho průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, školství, kultury a všeho, co jakkoli bylo řízeno komunistickým režimem, přesto bylo relativně   na vysoké úrovni, života a ve světě konkurence schopné.

Vy pane Drahoši, po skončení své dlouhé profesní kariéry místo odchodu do zaslouženého odpočinku, jste se (ctižádostivě) rozhodl vstoupit do prostředí Vám zcela cizího, obrazně řečeno do jámy lvové, tedy do nejvyšší státní politiky. Nevím zda je to otázka odvahy nebo ne příliš rozumného rozhodnutí, ale nabídka, která Vám byla učiněna, to jest kandidovat na post prezidenta České republiky, Vám zcela evidentně mimořádně zaimponovala, když zrovna nepoužiji výraz „zatemnila mozek“! Nechci být nezdvořilý, ale Vaše rozhodnutí ve světle Vašich dalších kroků, nepovažuji za rozumné a nám občanům prospěšné. Jste neobyčejně ambiciózní, ale také do značné míry  ješitný, ctižádostivý, ale také neskromný člověk. Jako šéf AV ČR jste nebyl pro širokou veřejnost nijak známá persona, jakkoli to byl post významný, spíše jste byl jen taková šedá myš vědeckého světa. Vám učiněná nabídka, kandidovat na prezidentský post byla šance, která se neodmítá zvláště, když to dává šanci stát se na stará kolena slavným. Stalo se,  jste slavným přesto, že jste ve volbách nezvítězil, ale svým neopakovatelným, bohužel falešným šarmem jste vstoupil do povědomí národa. Vaše těsná prohra Vám zanechala šmouhu na duši, vnitřní nespokojenost, protože jste měl k vítězství hodně blízko. Zaplať pánbůh, nestalo se tak. Prohru jste nesl dost těžce, i když jste na veřejnost a musím říct že očividně neupřímně, gratuloval vítězi, Miloši Zemanovi. Vaše následující dny q kroky pak ukázaly, jak neférový je Váš charakter. Abych to doložil fakty, zde jsou: