Pane exministře Hermane,

tímto reaguji na Vaše vyjádření, které jste učinil v Parlamentích Listech.cz na dotazy občanů a ve kterém správně tušíte, že svými odpověďmi nezískáte u většiny veřejnosti moc politických bodů. Také sdělujete, že trváte i na svých názorech na migrační krizi.

Vaší do značné míry kontroverzní (nebo také profláknutou) osobností se zabývám  již delší dobu. Řada Vašich činů v době výkonu funkce ministra kultury nebudou našimi občany jistě dlouho zapomenuty třeba už jen proto, že Vašim přičiněním prosazení vybudování Památníku romským obětem v Letech u Písku jste si nejen přihřál svou internacionální, alias multikulturní polívčičku, ale také do něj na věky zafixoval své  občanům nezapomenutelné jméno do tohoto problematického a kontraproduktivního díla. Návštěvníci tohoto památníku budou mít možnost si nejen připomenout památku romských obětí, ale i Vaši osobnost. Že to nebude zrovna v dobrém, na to můžete vzít jed. Ale jak se říká, „každý svého (ne)štěstí strůjce“.

Chci ale obrátit pozornost k některým Vašim nedávným vyjádřením v Parlamentních Listech.cz. v souvislosti s dotazy a názory občanů, které od Vás vyzněly ve stylu „vždyť je vlastně všechno OK“. Tak např. na některá upozornění občanů, týkající se událostí v souvislosti s nežádoucími imigranty, které se odehrávají v zahraničí, např. ve Švédsku zapalují auta, imigranti se vysmívají úřadům, čímž prý chtějí ukázat, že zákon je na ně krátký, že se v německých novinách (ne zrovna ojediněle) objevují zprávy o tom, že se mladý muž tmavé pleti pokusil znásilnit ženu, nebo, že podobný osud v Drážďanech potkal i Češku, která jen běžela přes místní park atd., jste se bohorovně vyjádřil, že „život v multikulturní společnosti nám neuškodí, že multikulturní společnost u nás je realitou“.

S první částí Vašeho názoru zásadně nesouhlasím, ale naopak s tím, že multikulturní společnost je u nás realita, Vám dávám zapravdu. S čím ale také nesouhlasím a v čem se zásadně neshodneme je, co považujete za „multikulturní společnost“ Vy a co já. Naše společnost pane Hermane, navzdory nekonečným lžím, pomluvám o českém, rasismu, nacionalismu, homofobii, extremismu, islamismu atd., je multikulturní již od konce druhé světové války. Jistě jste nepřehlédl, že u nás žije cca 300 tisíc, bohužel převážně problematických Cikánů, alias  Romů, že k nám (to jste ještě nebyl naživu) po válce byly repatriovány řecké děti, které ve válce ztratily rodiče, kteří zde vyrůstali, založili rodiny, že se na našich školách vzdělávaly (dále vzdělávají) tisíce cizinců všech ras a národností, že u nás žije spousta Slováků, Ukrajinců, Rusů,  velká komunita Vietnamců,  že k nám přijížděli pracovat lidé z celé Evropy, kteří i zůstali, založili rodiny a žijí zde dodnes. Přesto se nestalo, že by někdo proti jejich pobytu, potažmo spolužití projevil nějakou nevoli, nesouhlas, že by protestoval apod., snad jen, bohužel, s významnou výjimkou Romů. Jen pro Vaši informaci připomínám (i když nepochybuji, že je Vám to známo), v České republice žije více jak půl milionu cizinců z celého světa, mj. Američané, Australané, Japonci, Číňané, Korejci, židé, muslimové, asiaté, afričané atd. Myslíte si, že jsme málo multikulturní národ, že jsme národ rasistů, nacionalistů, homofobů a bůhví co ještě? My skutečně máme multikulturní společnost, jen ne podle Vašich lidoveckých představ, pane Hermane.

Vaše představy o multikulturní společnosti mají totiž zcela jinou podobu  a charakter a které by nás pod hlavičkou  falešného „humanismu“ měly (i pod pohrůžkami sankcí) donutit k „obohacení“ naši vyspělé české společnosti, naši kultury, životního stylu, ale i národní identitu, křesťanství, slovanský původ o zavržení hodnou ideologii islamismu, což jinými slovy znamená přijímáním islámských imigrantů s islámským náboženstvím a všemi jeho anticivilizačními znaky a praktikami islámu demoralizovat, dehonestovat a islamizovat naši občanskou společnost. O prvcích terorismu nemluvě.

To je Vaše představa o české multikulturní společnosti, o které otevřeně říkáte „že je to realita světa, ve kterém žijeme!“. Ale také dodáváte, že je třeba také respektovat, kdo je kde doma a kdo host. A pravidla ve svém domově nastavuje domácí, nikoli host. Takže, když se host neumí podle těchto pravidel chovat, bude vyhoštěn. Nikoli jako zvíře či číslo. Korektně, podle všech pravidel, ale rázně a jasně!

Uvědomujete si pane Hermane, co říkáte a jak je Váš názor nereálný? Copak nesledujete událostí v zahraničí, kde se tito zločinci se stávají nedotknutelnými, zákroky vůči nim nejsou z  opatrnosti doporučovány, pokud nejsou přímo zakázány? Vy dnes lehkomyslně zmiňujete vyhoštění podle všech pravidel, ale pokud by k tomu mělo dojít, budete mezi prvními, co budou poukazovat a kritizovat nelidské, nehumánní, nekorektní a bůhví jaké jednání, pokud by měli být imigranti-zločinci proti jejich vůli vyhoštěni. Příliš laciné, příliš pokrytecké, pane Hermane!

V souvislosti s tímto mi dovolte otázku. Máte nás za blbce, nebo děláte sám ze sebe blbce? Na tragické a teroristické události, které páchají „válkou (spíše však mentálně) postižení“ imigranti v Německu, Dánsku či jinde reagujete tím, že „je to realita, ve které žijeme!“ To myslíte vážně? Takže Vy byste v případě, že by u nás nějaký imigranti přepadli a znásilnili dívku, kdyby zapálili auta, páchali násilnou trestnou činnost, provokovali atd., jenom odpověděl, že „je to realita, ve které žijeme?“ V souvislosti s Vašim pochopením pro strádání imigrantů, ale i neobyčejně přátelským vztahem k sudetským Němců jste se také mimo jiné vyjádřil, cituji:

„Sám pocházím z židovské rodiny, kterou zločiny nacismu zasáhly opravdu velmi citelně. Zabývám se těmito otázkami dlouho a zevrubně. Věřte mi, že velmi dobře vím, co říkám. A proč to říkám, mám to dobře podložené. Nacismus je obrovské zlo, které bylo po právu poraženo a potrestáno!“  Tak proč si sakra myslíte,  že bychom měli přijímat a trpět debilním Alláhem indoktrinované islamisty, kteří páchají teror, násilí a zvěrstva a které je možné přirovnat se zločiny nacistů? Jenom proto, že je to podle Vás „realita, ve které žijeme?“ To má být podle Vás obohacující „multikulturalismus?“ Proč si myslíte, že bychom v takové realitě měli žít, nemluvě o tom, že ani žít nechceme? Zločiny nacistů Vám vadily, protože zasáhly i Vaši rodinu. Jak byste ale reagoval, kdyby tito „multikuturní obohacovači“ měli napadnout, znásilnit, či jinak ublížit např. Vaší dceři? Chápu, Vy žádnou rodinu, natož dceru nemáte, proto je Vám zřejmě úplně lhostejno, že to může postihnout jinou dívku, něčí dceru, rodinu. Je až neskutečné, jak moc jste nekřesťansky falešný, zbabělý, lhostejný a necitlivý. Tedy až na výjimku Vašich citů pro své sudetoněmecké „ Milé krajany". Tím se dostáváme k jinému tématu.

Ve svých licoměrných vyjádřeních také připomínáte významné 80. výročí od událostí  z let 1938 a 1939. Zdůraznil jste, že od hanebné zrady, v podobě v Mnichovské dohody, letos uplynulo 80 let, z čehož Vám vyplývá fakt, že sudetští Němci, kteří tehdy Hitlera vítali v našem pohraničí, jsou většinou mrtví. Opravdu? Dodáváte, že pokud nejsou mrtví, pak byli v roce 1938 jen malými dětmi, které nemohli mít rozum z toho, co se děje. Jenže jsou tady také léta, kdy v Německu po skončení druhé světové války dlouhá léta žilo mnoho pohrobků té doby!  Ti přece byli viní, měli co do činění s fašismem, nebo ne? Přesto licoměrně tvrdíte, že SRN je stát, který se dokázal s temnou minulostí nacismu obdivuhodně vyrovnat, že jste se nikdy nesetkal s nikým, kdo by jen náznakem zločiny nacismu obhajoval nebo jen relativizoval, protože v Německu je to trestné. Příliš naivní, bláhové, neupřímné, ale od Vás také nijak překvapující.

Pane Hermane, můžete nám, natvrdlým Čechům, také rozumně vysvětlit, kdo jsou ti lidé z tzv. sudetoněmeckého Landsmančaftu, kteří pořádají své každoroční výroční sjezdy, kterých se také s velkým uspokojením zúčastňujete a kteří by podle Vás, měli být dávno mrtví? Je to snad  nějaké fluidum či jsou zhmotnělí duchové těch už „dávno mrtvých“ sudetských Němců? Proč tvrdíte takovou nehoráznou  pitomost, že potomci bývalých německy hovořících obyvatel Československa (tedy Němci) jsou povětšinou občany Německa? Čí by to asi měli být občané, když to jsou rodilí (paradoxně v Československu narození)  Němci a dnes žijí v SRN? Němce, kteří se v naší zemi narodili, pokládáte za krajany na čemž nevidíte nic nelogického. No, na vzdělaného člověka poněkud zvláštní úsudek.  Nicméně si myslím, že tito lidé byli tzv. kočkopes, protože ač narození V Československu, byli to Němci. Byli to Němci, ale byli nebo nebyli československými občany? A když se tady někdo narodí, že by měl mj. také umět a mluvit česky? To Vám přijde jak, pane Hermane? Někdy je opravdu lepší mlčet, v lepším případě více přemýšlet, než pronášet takové pitomosti, pane exministře.

Od hanebné zrady, která se zhmotnila v Mnichovské dohodě, jak pravíte, letos uplynulo 80 let. A podle Vás ti sudetští Němci, kteří tehdy v našem pohraničí  vítali Hitlera, jsou většinou mrtví a pokud náhodou žijí, pak byli v roce 1938 jen malými dětmi, které nemohly mít rozum z toho, co se děje. No a tím si právě nejsem vůbec jistý, pane Hermane. Vaše tvrzení, že jako děti nevěděly, co se v tu dobu děje se rozchází s tím, že naopak jiné, stejně staré české děti, které dnes ještě žijí, mají spoustu vzpomínek a pamatují tragické události z let 1938-39, takže dobře věděly, co se děje! Tak prosím netvrďte, že ty německé děti neměly rozum z toho, co se dělo (pokud ovšem nebyly mentálně  retardované).

A už úplně na okraj mi dovolte ještě jednu poznámku. Jak jsem již výše zmínil, v průběhu dlouhých sedmdesáti let od konce druhé světové války žilo v Německu nemálo významných příslušníků wehrmachtu, kteří zcela prokazatelně měli na svědomí smrt tisíců lidí.  Nepamatuji si však, že by vůči těmto lidem v době, kdy poklidně žili a dožívali své stáří v Německu, byla u nás, notabene za vlády komunistů, vedena nějaká politická, mstivá, nenávistná či nacionální kampaň a verbální útoky, jako se to dnes  děje u nás v souvislosti s „okupací“ v roce 1968 proti dnešnímu Rusku. Vy také patříte k těm, kteří nejen odsuzují okupaci, ale také z ní viní Rusko. Myslíte si pane Hermane, že když dva dělají totéž, je to vždy totéž?

Jiří  Baťa