Jak je všeobecně známo, tato osůbka má syrské kořeny a také proto může o Sýrii více zasvěceně glosovat. A myslí, že stojí za pozornost některé její názory, které se dotýkají jak Sýrie, tak současného téma č. 1 – syrských „sirotků“.

Především stojí za pozornost konstatování M. Issové, že její příbuzní kteří (asi ne zrovna špatně) žijí v Sýrii, si paradoxně dělají z války srandu. „Což je asi takový nejzdravější způsob,“ dodala Issová. Tak teď nevím, zda je válka v Sýrii fakt jenom taková sranda, nebo srandu z války si dělá jen Martha Issová, nebo je tam skutečná, smrtonosná válka (včetně údajného použití chemických zbraní, jak se nám to jisté kruhy snaží narvat do hlavy), která přinesla smrt tisícům lidí, včetně dětí a kde, jak je nám dnes  velmi emocionálně vytýkán nelidský přístup, zůstaly tisíce „sirotků“, jež nemají žádné příbuzné! Těch otazníků v narativu paní Issové je víc, tak je probereme jeden po druhém.

Martha Issová, snad aby událostem v Sýrii vdechla  příjemnější empatie, se k Sýrii vyjádřila dost svérázně. Protože tam má příbuzné, se kterými je prý často ve styku (nejspíše cestou sociálních sítí), má také větší povědomí o tom, co se v Sýrii děje, jaká je tam situace atd. Pravdou je, že kromě toho, že prý tam válku berou jako srandu, nám toho moc konkrétního nesdělila. Nicméně také řekla, v Sýrii byla naposledy před deseti lety, což je někdy v r. 2008, v době počátku ekonomické krize. Konkrétněji však mluví o svém dětství, kdy navštěvovala Sýrii a kdy jak sama říká, „Sýrie byla barevným světem a my jsme tam odjížděli z poměrně šedé zóny Československa (pro ni jako dítě to musel být opravdu hodně šedý svět) a naopak ta Sýrie byla něčím úplně neuvěřitelným, tam byly prostě, všechny ženský byly krásně oblečený na ulicích, učesaný, v minisukních, byl to opravdu jako barevnej svět, kterej se mi strašně líbil“. Opravdu, Damašku, byl do jisté doby, do vypuknutí Syrské občanské války opravdu krásným, bohatým městem, kulturním centrem, klenotem známým v celém světě, jenže bejvávalo...!

Nicméně je tu vyslovený názor, že si její příbuzní v Sýrii dělají z války srandu. Jak to chápat? Buďto tak, její příbuzní žijí v Damašku, že v Sýrii už skutečně není strašná, nebezpečná válka, že válka v podstatně ustoupila a že život v Sýrii se pomalu dostává do normálních kolejí a jak M. Issová říká, „...že člověk cítí to neskutečný napětí ve vzduchu, po nějaké době si na toto napětí zvykne a vlastně začne tu situaci akceptovat jako zcela normální. A já si představuju, že oni asi při každodenním kontaktu si s tím prostě vytvoří určitý takový nějakej, jako takovej způsob, jak se s tím vlastně popasovat,“ míní Issová. Pravda, nic moudrého, ale na jistý popis situace to snad stačí. A aby potvrdila vztah svých příbuzných k vlasti říká, že její příbuzní nikdy nezvažovali odchod do Evropy. Rozumní lidé, není-liž pravda?

Jenže jak to tak bývá, kdo chce říkat moudra, obyčejně sklouzne do vágnosti. To se stalo M. Issové, která ve snaze říct něco, co by zaujalo, chtíc  podpořit názory některých politiků, resp. i představitelů pražské kavárny, projevit se loajálně jako pokrevní Syřanka, se kriticky vyjádřila k osobě premiéra Babiše. Řekla totiž značně rozporuplný názor a sice, že „Jakkoliv pomáhat je správné, já sama jsem velkým zastáncem toho, že ta pomoc přímo na místě je strašně důležitá. Myslím si, že to je vlastně to hlavní, na co bychom se měli soustředit! Pak tomu všemu nasadila korunu když řekla, že „ Nicméně si myslím, že kdybychom asi viděli, v jakých podmínkách žijou v těch sběrných táborech děti, tak věřím tomu, že by se našlo i víc lidí, kteří by chtěli přijmout víc dětí ze Sýrie!“  Rozumíte tomu? M. Issová na jedné straně naprosto správně (aniž si to možná vůbec uvědomila) říká, že pomoc přímo na místě je strašně důležitá, aby to hned shodila ze stolu názorem, že by se našlo i víc lidí, kteří by chtěli přijmout víc dětí ze Sýrie, čímž chce říct, že ji postoj premiéra Andreje Babiše (ANO) absolutně šokoval. Ví co, resp. o čem mluví M. Issová, resp. může konkrétně říct, v čem ji pan premiér šokoval? Vždyť řekla přesně to, co dlouhodobě tvrdí a prosazuje premiér Andrej Babiš a někteří další rozumní politici a občané, tj. pomáhat přímo v Sýrii, protože převzetí 17letých sirotků nic neřeší!

Jak již výše zmíněno, někteří lidé chtějí rozdávat rady, moudra, poučení a nevšední názory, o což se pokusila o M. Issová, když pronesla tato pozoruhodná slova:  „Myslím si, že tady opravdu mají jít všechny politické aspekty stranou. Jde čistě o nějaké lidské gesto, které by bylo určitým vzkazem pro lidi, strach mezi lidmi je velký (že ale má mimořádný postřeh M. Issová),“ a poukázala také na mnohaletou masáž ohledně uprchlické krize. Jinými slovy M. Issová se domnívá, že jde jen čistě o lidské gesto a všechny problémy s tisíci syrských sirotků (jsou-li nějací)  budou vyřešeny. Jak prosté Watsone, jen to obyčejné gesto!!! Pokud ale Martha Issová říká, že válka v Sýrii je podle příbuzných sranda, situace se syrskými „sirotky“ asi nebude ani tak kritická zvláště když víme, jak početné a rozvětvené muslimské rodiny jsou. Můj osobní názor je, že „ by v tom byl čert (např. Kalousek), aby se nějaký ten příbuzný(zná) v Sýrii nenašel!“ A věřím, že se nějaký vždy najde, jen chtít a benechat se (pí. Šojdrovou, Němcovou apod.) politicky nevydírat!

Také si myslíte, že slova Marthy Issové, něco nám, občanům, říkají? Já si myslím, že jde o čirý populismus, naivní snahu se zase nějak zviditelnit, když už to ta „bába s dědkem“, jak víme, „pos..li!“ Nic ve zlém, ale někdy je fakt lepší mlčet, než se trapně vyjadřovat k něčemu, čemu ( i M. Issová) nerozumí ani za mák!