Není to málo a je to – podle Lidových novin, kde bylo vše důkladně rozepsáno - zhruba třiapůlkrát víc než v roce předešlém. Proč? Proč se v době nouze vyplácejí vůbec tak horentní odměny? Jeden čtenář v dopisech redakci se dokonce pozastavuje nad tím, že, cituji, nehorázné odměny na ministerstvech a při vládě nejsou hodnoceny a potrestány jako rozkrádání státního majetku, konec citátu. Bohužel tak hodnoceny nejsou, někdo by musel jedině žalovat toho kterého ministra. Předseda vlády má pramalé pravomoci, jak ovlivňovat chod jednotlivých ministerstev a jeho malá pravomoc se pochopitelně nezvětší ani v období konání vlády v demisi.  

Malá pravomoc premiéra je ostatně jakousi vizitkou míry odpovědnosti jakéhokoli šéfa za své podřízené, která je prakticky nulová. A tak jediný trest, ale při tom velmi nezaručený, za ony rekordní odměny je reakce voličů při příštích volbách. Náš premiér sní navíc stále sen o kriminalizaci politiky, o barvotiskových kulisách, které měli státní zástupci nastavené, jak se sám vyjádřil. Zřejmě i šmírování paní Nečasové Vojenským zpravodajstvím, které všichni platíme ze svých daní, k těm barvotiskovým kulisám patřilo a chudák Jana Nagyová je obětí politického procesu. Proto je prý i volání po hlavě Iva Ištvána před verdiktem soudu na místě a není zastrašováním nezávislého vyšetřování, které se odvážilo nahlédnout i do nejvyšších pater politiky.  

Ale k těm odměnám. Exministr zemědělství Petr Bendl jistě měl důvod, aby své pracovníky odměnil, neboť pracovali i při letošních povodních. Jen se mi zdá poněkud laciné hájit výši odměn známým populistickým odkazem na závist těch druhých, protože částka, rozdělená na odměny je sedmadvacetkrát vyšší než vloni. Rovněž výši odměn na Ministerstvu obrany – necelých sto milionů, mimochodem částka vůbec nejvyšší – mají prý na svědomí povodně. Ostatní ministerstva měla však s povodněmi málo co do činění, ale přesto nevykazovala malé částky. Nejméně peněz rozdělili na ministerstvu dopravy, kultury a životního prostředí.  

I tak se však zdá, že výše rozdělených finančních prostředků ukazuje, jak s koncem mandátu jdou ušlechtilá politická předsevzetí stranou a nastupuje, ke státnímu společenství nepříliš ohleduplné chování. Přestože se vláda nazývala vládou rozpočtové odpovědnosti.