Petr Nečas má prostě tu smůlu, že můžeme kritizovat vládu, kterou máme před očima. Navíc je to vláda, která – bohužel – v žádném oboru ničím nevyniká. A už vůbec ne v ekonomice a ve volbě úspor. Bohužel. 

Nuže: proč učinil premiér Petra Bendla ministrem zemědělství, Martina Kubu ministrem průmyslu a obchodu a Pavla Blažka ministrem spravedlnosti? Jsou to tak vynikající odborníci nebo tak vynikající manažeři? Nebo jsou to významní straníci středočeského, jihočeského a jihomoravského kraje? A premiér si ty kraje potřeboval zavázat, a zvýšit tak svou celostranickou moc? Já jsem přesvědčen, že se jedná o ten druhý případ. Ale: a to je to nejhorší – je to zcela legitimní, zdůrazňuji – je to zcela legitimní, protože premiér je předsedou nejsilnější strany vládnoucí koalice, ta ovládá ostatní strany koalice a koalice ovládá parlament, protože v něm má většinu.

Odhlédněme nyní od českého případu. Ve vícečlenné koalici, jejíž strany získaly ve volbách jednapadesát procent – reálná pro vládnutí je koalice maximálně čtyřčlenná – může mít nejsilnější strana pouze nějakých patnáct, dvacet procent a s touto, ani ne pětinovou – ne většinou, ale menšinou, může ovládat celý stát, vnucovat mu své zákony, svou ideologii a způsob vládnutí. Už F. X. Šalda, bystrý pozorovatel nejen literatury, ale i politiky, nebyl s touto situací spokojen a ve svém Zápisníku napsal, že demokracie je založena na zásadě majority, ale i v demokracii vládne de facto minorita, jenže zastřeně.

Vedle výsledků voleb, které určují na čtyři roky složení vlády, existuje navíc ve společnosti i vzestup, či pokles obliby současné vlády během onoho čtyřletého období, zjišťovaný průzkumnými agenturami. Stav uprostřed volebního období, nebo v jakémkoli jiném roce volebního období se proto může značně odlišovat od složení vlády, dané volbami. 

Vrátíme-li se zpět do České republiky, je to přesně stav, kdy státu vládne Nečasova Občanská demokratická strana s podporou, která nyní klesla u občanů zhruba na jednu pětinu, ale ostatní strany, ve volbách zvítězivší koalice, jí jako nejsilnějšímu subjektu přenechávají vládnutí, protože ví, že by v dalších volbách o svou moc, a o nikoliv nevýznamné prebendy jak ve vládě, tak v parlamentu, přišly.

Posledním případem této – jak já říkám – partajokracie, která už – podle mého názoru – nemá s demokracií, to je s vládou lidu, takřka nic společného, je případ odvolání dosavadního ministra spravedlnosti a jeho nahrazení ministrem novým. Premiér s novým ministrem spolu v minulosti příliš nevycházeli, ale teď prý své bývalé spory bagatelizují. A nyní cituji Lidové noviny: klíčové pro premiéra je, že nový ministr pochází ze silného moravského regionu. Ten mu může na kongresu při volbě předsedy strany přinést mnoho hlasů. To plzeňský kraj, odkud je Pospíšil, tolika hlasy zdaleka nedisponuje. 

Pro připomenutí: oficiální důvod odvolání zněl, že Pospíšil ztratil Nečasovu důvěru, protože nezvládal rozpočet ministerstva. Následující údaj nemusí být pochopitelně v rozporu s předchozím; nicméně: podle průzkumu požíval Pospíšil větší důvěru než sám Nečas, jehož popularita ostatně neustále klesá.

A nový ministr? Zatím působí dost nezávisle, nevíme, zda je to pro publikum, či zda mu to jde z jeho moravského srdce. V žádném případě se nechce dopředu k ničemu zavazovat. Přesto zasvěcená veřejnost napjatě očekává, koho bude jmenovat Vrchním státním žalobcem nebo žalobkyní v Praze.

Jeho všeobecný výrok o příštím ministerském angažmá – jak uvádějí Lidové noviny – je ovšem dost odvážný. Říká totiž: co mě děsí, to je prohlášení vlády, že její politikou je rozpočtová odpovědnost. Vládní politika nemůže stát jen na státním rozpočtu. My jsme si ovšem státní rozpočet zbožštili. K tomu je třeba dodat už jen známou pravdu, že státní rozpočet je sice důležitou, ale přecejen jen jednou částí politiky vlády, a že ministr Pospíšil byl odvolán, protože údajně nezvládal právě rozpočet ministerstva. Uvidíme. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Publikováno se souhlasem vydavatele