Jiří Berounský: Zákon o státní správě – o jednom nesplněném slibu

30.09.2012 19:41 | Zprávy

Právní poměry státních úředníků nejsou stále nijak upraveny, ač po legislativní normě, která by tak činila, volají mnoho let jak pracovníci organizace Transparency International, tak mnoha jiných nevládních subjektů.

Jiří Berounský: Zákon o státní správě – o jednom nesplněném slibu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslanecká sněmovna ČR

Česká republika však vydání takového zákona – jak píše v Lidových novinách ve svém článku Radim Bureš právě z organizace Transparency International – dokonce prý slíbila při svých předvstupních hovorech Evropské unii. Pochybná kvalita státní správy bývá považována za jeden z nejslabších článků protikorupčního řetězce, když je přitom boj proti korupci vyhlašován za jednu z priorit současné české společnosti.  

Nejhorší na tom všem je ale skutečnost, že Česká republika takový zákon dokonce dávno má. Prošel celým legislativním kolečkem a jako zákon byl přijat již v roce 2002, jenže nikdy nevstoupil v platnost a jeho účinnost odkládaly od té doby všechny vlády bez ohledu na politické zabarvení. Prostě bez něho je to všechno pro naši partajokracii jednodušší.  

Topolánkova vláda ovšem rozhodla, že bude připraven zákon nový a tento závazek potvrdila i vláda Petr Nečase. Ta přislíbila, že předloží návrh zákona, v němž „bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy“. Tento závazek byl potvrzen i v programu vládní protikorupční strategie, neboť bez jeho splnění může dále korupce kvést. Ve strategii byla i pasáž o tom, že bude stanoven systém odměňování, který neměl dosud žádná pravidla a byl zcela libovolný. Tento nový zákon, údajně nahrazující onen, dosud neplatný z roku 2002, byl nyní zaslán do mezirezortního připomínkového řízení. Nevládní organizace včetně Transparency International však vyzývají premiéra, aby byl zákon přepracován.  

Podle autora článku totiž návrh nového zákona naprosto nezajišťuje odpolitizování státní správy. To je prý zejména vidět na funkci náměstka ministra. Ten je podle návrhu onoho zákona úředníkem, a nikoli politickým exponentem. Jenže litera navrhovaného zákona to popírá, neboť podle ní nemusí náměstek ministra procházet žádným výběrovým řízením, skládat úřednické zkoušky a nic podobného. Je tedy ve skutečnosti jmenován politicky po dohodě jednotlivých stran koalice, jež je právě u moci.  

Vzpomeňme jen na vzájemné politické vyvažování ministrů a jejich náměstků v naší politické praxi, což můžeme sledovat po každých volbách, nebo i v období mezi nimi. Nehledě k tomu, že při změně politické garnitury jsou vždycky po volbách vymeteni vysocí úředníci, patřící ke garnituře poražené.  

Pochybnosti existují i nad vlastním pojmem profesionalizace státní správy. Návrh nového zákona totiž rozděluje pracovníky ministerstev na kategorie úředníků a zaměstnanců. Ona kategorie úředníků, mající určité výhody, ale i povinnosti, má být zřejmě tou kategorií, jež nemá podléhat politickým tlakům a náladám, jenže oni dříve zmínění náměstci ministra do této kategorie podle litery návrhu zákona nepatří.  

Vedle oné zřejmě vyšší kategorie úředníků se v návrhu zákona setkáváme i s nižší kategorií tak zvaných zaměstnanců, do jejichž pracovní náplně poněkud nelogicky patří vypisování veřejných zakázek, údajně i rozdělování peněz, zavádění nejrůznějších IT systémů, provádění kontrol i personální politika. Prostor pro korupci je tak zachován.  

Návrh nového zákona nenavrhuje žádnou střechovou organizaci, společnou pro vysoké úředníky všech ministerstev, jakousi obdobu Generálního ředitelství státní služby podle onoho starého služebního zákona z roku 2002. Význam státu se tudíž vůbec nezdůrazňuje, čímž se mlčky dává najevo upřednostnění politických stran, jejichž exponentem na ministerstvech jsou jednotliví ministři.  

Definitivní podoba zákona se může samozřejmě po všech čteních a projednávání ve sněmovně naprosto lišit od původní předlohy. Z té je však zřejmá snaha po minimální regulaci těch nejvyšších odvětvových úřadů, jimiž jsou ministerstva. K tomu je třeba jen dodat slova našeho předního ekonoma, Jaroslava Kohouta, jehož nelze rozhodně podezírat z náklonnosti k levicovému smýšlení, jež má – podle zastánců grunderského kapitalismu – touhy po regulování čehokoli. Cituji tedy onoho nelevicového ekonoma: „Omleté mediální klišé o neregulovaném kapitalismu je ta největší hloupost na světě.“ Doufám, že při schvalování konečné verze zákona si to poslanci uvědomí.

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. et Ing. Miloš Nový byl položen dotaz

DPH

Jaká by podle vás měla být ta jedna jediná sazba DPH? A jak vám věřit, že chcete snižovat daně, když zatím jste dělali jen pravý opak?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

20:22 Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

„Nemyslím si, že nám jako společnosti příliš prospívá jednostranné vykreslování mužů jako příčin vše…