Moc dlouho mi to nevydrželo. Postupně mi tam začalo být těsno i teskno.... Slova, slova, slova.

A když jsem vyšel na ulici, nic, nic, nic. Jak to, že ti lidé je neženou svinským krokem, když mají 20ti procentní, 15ti procentní důvěru?

No, tahle parta prošla cestou tvrdých loktů, bezohlednosti, lstivosti, je všeho zvyklá a všeho schopna, nelekne se nezávislých stránek, kritických a nesmlouvavých stanovisek kohokoli, natož nějakých voličů. Voliči úlohu splnili volbami, dali nám hlasy, nás je 116 nebo 118 a teď nám do toho nemluvte !!!

Ale bude to i tím co na to my, ti ostatní. I tím to bude.

A CO TEDY MY ???

Nejspíš nám nezbude, než se konečně probudit z falešného snu SAMETOVÉ REVOLUCE. Probudit se z mýtu všemoci zvonění klíči a spontánní dobrovolnosti předání moci. Mýtu systematicky živeného oběma stranami světa, západní i východní polokouli. Říkali nám, obdivuhodné, jak se vám to povedlo.!!!

Říkali to a my jsme naslouchali, naslouchali ...... až usnuli.

Jak to ve skutečnosti bylo, se nejspíš nikdy nedozvíme, možná naši potomci, ale těm to bude nejspíš šuma fuk. Vlastně je to šuma fuk už dneska. Dneska jde o to, co uděláme dneska !!!

Což takhle znovu do ulic a na náměstí a .......

Byl jsem u rozhlasu a na Václaváku v osmašedesátem, na Václaváku a Letné v devětasomdesátém a nějaké klíče doma taky mám, našlo by se i něco hlasitějšího .... třeba píšťala, houkačka, a nebo trumpeta.

Neuděláme-li ani to, pak u těch počítačů budeme sedět dalších 20 let a notovat si, jak jsme jim to nandali a nevšimneme si ani toho, že už nesedíme u počítačů, ale pod mostem a nemáme nejen na knihy a noviny, ale ani na jídlo, léky ....prostě na nic!!!

Pokud se přesto nechcete zvednout od počítačů, proč nezůstat, chtělo by to „něco navíc".

Něco fajnovýho.

Což takhle sednout a napsat nejen do Parlamentních a Britských listů ...........

Sednout a napsat také svým „oblíbencům"- Kalouskovi, Nečasovi, Paroubkovi, Filipovi, Johnovi, Švarcnberkovi, Gazdíkovi, Parkánové, Němcové, Peak... sakra, těch je ... !!!!?????

Napište jim třeba tohle: Vážené panstvo, zklamali jste mne, já jsem volič a občan tohoto státu a já vás už nechci v parlamentu, senátu ani vládě, dokonce vás nechci ani na hradě ani na krajských úřadech. To, co jste ode mne v mé dobré víře dostali, jste pokáleli, pošlapali, poslintali, pošpinili, zaneřádili a nakazili nenávistí a zlobou. Já nesouhlasím, abyste s mým hlasem takhle zacházeli, já mám svůj hlas voliče docela rád, vážím si jej a tohle s nim dělat nenechám.

Ten hlas je můj a já si jej tímto beru zpět.

.... a co vy jste s dary udělali? kolik dětí jste rozesmáli? Svět proti jeho vůli jste chtěli změnit...Vraťte naše dary, nezasloužíte si je.

Nebo jim napište něco jiného, ale PIŠTE TO JIM, NA JEJICH ADRESY, nepište to zase jeden druhému, tedy sami sobě.

Pište slušně, kultivovaně, nelajte a neklejte, jde o vypovězení smlouvy, je to vážný dokument !!!!

Když nemáte internet, tak u známých, přátel, příbuzných, nebo je v kavárně. A nebo jim napište dopisy, těch pár kaček, byste obětovat mohli, stejně Vás o ně chtějí připravit.

Tyhle e-maily i dopisy si pečlivě archivujte, jsou to právní dokumenty o odebrání pověření konkrétním osobám. Tohle má právní sílu, zejména pokud to bude opřeno o početnost.

Pozn. Mandát (z lat. manu dare, pověřit, přikázat) v demokraciích znamená oprávnění a pravomoc poslance nebo jiného voleného funkcionáře, kterou mu svěřili voliči.

A nebo udělejte obojí, napište jim a pak jděte na náměstí, do ulic, vemte klíče .....

A i když neuspějeme, i když třeba dostaneme nářez, nebudeme se alespoň stydět před sebou, svými dětmi a svým zrcadlem.

Za námi stojí velikáni. A taky naše nádherná zem, zem našich otců a dědů. A to už snad stojí za to !!!