Jak církev, tak Věci veřejné jsou naprosto dokonalými obchodníky, kterým není nic svaté. Církev handluje za majetek, který jí nikdy nepatřil a Véčkaři zase handlují se svými slovy a rozhodnutími tak, aby se tam nahoře v poslaneckých škamnách udrželi co nejdéle. Věci veřejné se zcela jistě snaží oddálit stíhání a vyšetřování Bárty, to je jiště zcela předem jasné. Proto takové divadélko kolem.

Véčkaři vědí, že kdyby nekývli na církevní restituce, byl by to jejich  poslední politický počin této sezóny. S volitelností pod 2 % by tato strana nedosáhla žádného valného výsledku. Podivná obchodnická strana v čele s policií vyslýchaným Bártou. To je realita dnešních politických dnů. Marně se Véčkaři snažili přesvědčit společnost hereckými vystoupeními o tom, že jim na českém národě a osudu tohoto státu záleží. Hra o oblíbenost u voličů tak přerostla v klasický folklór Věcí veřejných.

Opět se tu hrála stará filipínská stínová hra, ve které mělo jít nové straně o ochranu jejích obchodnických zájmů. Po aféře s Kristýnou Kočí a jejímu rozdavačnému temperamentu se nemůžeme divit snad už ničemu. Církev a veverčáčci šli proti sobě, abychom na konci domnělého boje zjistili, že bezcharakterními jsou oba dva. Předvolební boj proti Jurskému parku a korupci se nekoná, jako se stejně nekoná to, co by mělo být církvi svaté. Kristus v Bibli hovoří o tom, že člověk by se měl zbavit veškerého majetku, aby přicházel k ostatním jako vzor člověka sloužícího lidem a nikoli majetku. Jak to má dnešní církev? Podívejme se na tyto stránky sloužící k podpoře církevních restutucí: http://www.cirkevnimajetek.cz

Zde na tomto webu mě zaujalo jak církev obratně zachází s Biblí a jednotlivými pasážemi tak, aby vše ideologicky zapadalo do kontextu jejich potřeb. Církev se tedy chová stejně jako Věci veřejné. Oba dva také upravují skutečnosti tak, aby vyhovovaly jim podle dané situace. Tady jde přeci v obou případech o majetky, a tak veškerá věcnost jde stranou. Zástupci církve nadávají na komunisty, že ti upravovali historii a prameny podle komunistické ideologie, a přitom je to právě církev samotná, kdo dělá to samé. No, podívejte se sami, zdroj: http://www.cirkevnimajetek.cz/index.php/blog/category/6.html:

"Byl Pán Ježíš Kristus chudým?
Nebyl. Chudým se ale stal. To není naše tvrzení, ale biblické slovo ze druhého dopisu do Korintu, které napsal apoštol Pavel takto: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2. Korintským 8, 9, Přísloví 8, 18) Dal nakonec i svůj vlastní život, tak se dá pochopit souvislost apoštolského slova. Když z něj chtěli lidé v davu dělat automat na rozdávání, ztratil se jim (Janovo evangelium 6, 14). Když si jeho rodáci z Nazaretu dělali nárok na jeho dobročinnost ze sousedských důvodů, odmítl (Lukášovo evangelium  4,16nn).  ......

Církev může mít majetek. Byl jí svěřen nikoli donátory, ale Pánem Bohem. Prostě Pán Bůh dopustil, aby byla bohatá. Dopustil, aby byla majetku nejednou zbavena a tak může dopustit, aby jím zase hospodařila a dostala tak další šanci dělat to moudře a rozumně. Je pravdou, že ti, jejichž předkové majetek církvi násilně odebírali, zavírali kněží a řádové bratry či sestry ponižovali a věznili, nebudou jásat. Je ale komické, když nám právě tito lidé vykládají Husa, Komenského a čtou apoštoly. Když se zákon o vyrovnání mezi státem a církví nepovede schválit, svět se pro to nezboří. My to dovedeme i bez miliard. Ale dovedli bychom to i s nimi. O tom jsem přesvědčen. Dost textů z evangelií hovoří o tom, jak se má hospodařit s majetkem a penězi, kam peníze patří a kde mají svoje místo. Jejich autorem je Kristus Pán, žádný církevní ideolog. Není třeba se tedy bát o penězích mluvit otevřeně a s bázní před Bohem s nimi hospodařit. Umíme přece mít hojnost i strpět nouzi."

Bible je plná kontroverzních statí, které se dají vyložit různým způsobem. Tohoto faktu církev využívá a využívala po celá staletí. Věcí veřejným ve skutečnosti nejde o spravedlnost. Klidně dají církvi majetek, na který tato instituce nemá žádné právo. Bude tedy zahájeno příkoří rovnající se krádeži. Možná, že za pár desítek let budou zase politici hovořit o dnešním politickém rozhodnutí jako o další nespravedlnosti a obohacení církve nezákonnou formou.

Už nyní hovoří církev o tom, že po získání majetků bude obchodovat na burze. Nezákonně předaný majetek bude církev jako správný hospodář ještě více zvětšovat. Je docela vtipné, jak vesele hovoří služebníci boží o pošlapání Kristova učení. Zkrátka vážení, církev tady není od pomoci potřebným, je tu především jenom pro získávání majetku ve jménu božím. Kristus je obchodní značka, která se dobře prodává. Církve a představitelé těchto spolků nyní analyzují co jim navrácené majetky přinesou. Skvělé, čeští služebníci Kristovi budou burziány na burzách. Majetek získaný při potírání kacířství, při zabírání majetků pobělohorským nešťastníkům, majetek získaný z krve a smrti někoho jiného bude ještě za asistence státu zvětšován. Tento majetek nebyl nabytý čestně. Snad jenom ty majetky pocházející z odpustků a královských důchodů, to jsou jediné čestně nabyté peníze, které církev získala.

Ano, odpustky nejsou morální, odporují Kristovu učení, ale v kontextu doby byly jakousi běžnou formou daně. Dodnes není jasný žádný soupis majetků, které by se měly konkrétně navracet. Není jasné, kdy co bylo vyvlastněno, a dokonce jsou případy, kdy se ani neví, jestli daný majetek církev kdy vlastnila. Velké zestátnění církevního majetku proběhlo například po roce 1780, kdy se tehdejší císař pokusil reformovat  církevní insituce. Jako daňový poplatník mám právo vědět, za co vláda konkrétně moje miliardy utratila. Jenže toto vláda nemůže udělat. Protože to díky restituci podle oka udělat nemůže.

Věci veřejné se zatím koupou ve svých vlastních problémech a jako koňští handlíři obchodují na vládním tržišti o výnosná místečka. Pustí ven několik dýmovnic ve snaze zakrýt skutečný stav. S restitucemi nakonec souhlasí. Před mediálním světem mají plná ústa o zodpovědnosti, a o tom, že není jisté, odkud ty miliardy stát vezme. Přitom sami vědí, že jsou na Nečasovi celí Véčkaři závislí. Věci veřejné se staly otroky svojí vlastní podnikatelské podstaty. I zde je povaha církve a Věcí veřejných naprosto totožná. Církev pošlape své učení pro finance a majetek a Věci veřejné pošlapávají své dávno pohřbené předvolební sliby, aby se taktéž mohli spolupodílet na vládních strucích.

Jak je vidno, v politice, tak i v církvi je možné cokoli. Dokonce měnit základní téze základních učení. Věci veřejné chtěly rozkmitat rovnováhu v koalici v domnění, že koalici donutí k ústupkům. Tyto ústupky měly být možná nastavené na stíhání Bárty. Ten je nyní vyslýchán policií a zázračně si na nic nepamatuje. Bárta tedy zřejmě trpí náhlou ztrátou paměti. Svoboda a samostatnost státních zástupců a soudů je v České republice známá. Ostatně je to právě Radek John, kdo hovoří o ODS jako o partaji vlastnící soudní systém. Jen si vzpomeňte na Johnova slova o vlivu ODS na státní zástupce.

Možná právě tímto směrem putovalo snažení Véčkařů. Státní zástupkyně vystupující proti Bátovi to bude mít hodně těžké. Církev si chvilku počká, zatímco se příznivci Bárty pokusí o nemožné. Zatlačí na ODS, a ta pposléze uvolní svou ochotu trošičku zatlačit na soudní systém. Stíhání proti Bátovi je tolik nebezpečné. Ohrožuje podnikání Věcí veřejných. Z domnělých lovců tyronasurů se tak stali samotní tyranosaurové. Věci veřejné mi stále více připomínají pohádkového krále, který napřed síbil, aby posléze odvolal to co slavnostně slíbil.

Nejdřív Véčkaři souhlasí a podepíší dohody, posléze chtějí dodatečně soupis navráceného majetku, pak ustoupí od požadovaného soupisu majetku, aby posléze odmítali splnit to, co dávno slíbili. Jo jak je vidno, Věci veřejné jsou značnými obchodníkym zřejmě tehdy, kdy to vyhovuje jim samotným. I v tomt mají Věci veřejné a církev naprosto společný pohled na problematiku. Církev nezajímá jakou povahu mají budoucí majetky. Nikdy jí to nevadilo. Nějaká krev, nebo smrt, to je přeci prastarý detail. Dnes tedy díky politikům získá církev diletantsky majetky, které nikdy nevlastnila. Nastává období nových krádeží.

Věci veřejné se tak společně s církví oblékly do Faustovy kůže aby společně mohly sloužit branám pekelným.