Přímo ho odvolat nemůžeš, protože by s tím muselo souhlasit ANO (když jste si tohle jednou dali do koaliční smlouvy) a možná by jeho odvolání president jen tak nepřijal.

Podáš demisi za celou vládu. Tím pošleš míč na Zemanovu polovinu kurtu. Můžeš dokonce nabídnout i svoji hlavu. Vládou bez tebe a bez Babiše ze sebe uděláš hrdinu, kdežto jeho můžeš dál napadat jako podvodníka a žábu na prameni.

Tahle finta má slabinu v tom, že by president musel pověřit sestavením nové vlády někoho z ČSSD a ANO by muselo být ochotné vzdát se svého zakladatele.

Když ANO nezůstane v koalici, musela by se ČSSD spojit se (zdánlivými) úhlavními nepřáteli, tedy s ODS, a TOP 09. Jisté náznaky smířlivosti již existují. Například v rétorice týkající se EET. Fiala a Kalousek si nenechají k diskreditaci ČSSD žádnou příležitost: rozhazovat umí každý, týráte drobné živnostníky a slibujete drahé sociální projekty a k tomu universální nepřítel Babiš.

Ze spojení s pravicí nemůže pro volební preference ČSSD vzejít nic dobrého. A o ty jde v první řadě. Vzhledem k tomu, že do české politiky vstoupily lidové výrazy, troufám si říct, že vše ostatní je politikům u prdele.

Poslední schůze Sněmovny (56.) projednávala mimo jiné zákon o sociálním bydlení, tedy jakousi vlajkovou loď ČSSD. Čekáte, že Sobotka na jeho obhajobu přednesl plamenný projev? Nikoli, schůze Sněmovny, která tak horlivě předstírá, že hájí zájmy občanů, skončila tím, že nebyla usnášení schopná.

Dovolím si ještě jednu hrubost: vyžírkové, známí pod kolektivním jménem poslanci, poslali během onoho jednacího dne 40 omluv. Ve Sněmovně jich tedy mělo být 160. To je jednoduchá aritmetika. Pro hlasování se jich sešlo nedostatečných 67. Nebylo dosaženo quorum.

Dojemné je, když tito lidé mistrují plebs ohledně obnovení pracovních návyků. Za připomenutí stojí, že poslanci z posledních šesti pátečních odpolední pracovali jen jedno. Pětkrát si napříč politickým spektrem odhlasovali, že půjdou po obědě domů.

President ale není hloupý, aby po Sobotkově návnadě skočil rybičkou. Dá si podat hůlku a šouráním za míčkem, zahraným s notnou dávkou falše, získá čas.

Může udělat několik věcí:

• Otcovsky Bohušovi naznačit, že doba není vhodná pro politické tahanice. Bude se předělávat EU a on, podle vlastního názoru nejúspěšnější premiér by měl pracovat pro vlast a připravovat českou strategii pro Brexit;
• Může mu připomenout, že podle často zmiňovaného pravidla "padni, komu padni" by mohla veřejnost požadovat, aby se i on sám zachoval jako chlap, protože se znovu v mediích diskutuje jeho byt koupený z poslaneckých náhrad, bytu, podíl na privatizaci OKD a na zacházení s byty OKD a ČEZu.
• Může mu připomenout, že zákon lze porušit, ale nelze zneužít. Jestliže Babiš koupil a nezdanil korunové dluhopisy, tak to udělal podle šlendriánsky připraveného zákona.
• Může přijmout jeho osobní demisi a tím zachovat vládu. Tedy i s Babišem, protože bude dál platit koaliční dohoda a propustit ministra nebude možné bez souhlasu jeho strany. řeba klid na práci aje i podle vlastního mínění nejlepší ministerský předseda;
• Může jmenovat úřednickou vládu. Může udělat cokoli, ale to z ČSSD nesejme podezření, že současné rozbouření české politické scény je účelový a vrcholně trapný pokus manipulovat veřejné mínění ve prospěch ČSSD.

Vraťme se ještě k EET. To, co o ní říká opozice a s ní do jisté míry i ČSSD a KDU-ČSL, je naprostá lež.

Tyto strany tvrdí, že když se krade v malém tak to je OK. Opomíjejí, že smyslem EET je odstranit zatajování příjmů a krádeži již vybrané DPH.

Babiš prostřednictvím EET obsadil určitý politický prostor. Pro ostatní strany zbyly příliš velké ryby. Například daňové úniky z ČR nebo obchod s chudobou. Do toho se jim nechtělo a tak nula od nuly pošla.

Premiérovo manévrování kolem demise vlády je jen vyvrcholením miskalkulace stratégů ČSSD, jak řešit problémy této strany.

Když se podíváme zpět, zjistíme, že ČSSD dlouhodobě vsadila na kartu postupného oslabování (nebo spíš pomlouvání) ANO. ČSSD mělo nižší preference než ANO a tak se jméno Babiš začalo objevovat v projevech. Dokonce tak často, že se to potenciálním voličům zprotivilo a preference strany ještě víc klesly.

Najednou nejde jen o Sobotku, ale o ČSSD. Předseda vyhrál poslední volby do Sněmovny jen chabě a čekatelé na chybu (čti: na moc) začali s vnitrostranickými manévry. Sešli se i s presidentem na tak zvané Lánské schůzce.

Tato schůzka měla pro ČSSD katastrofální důsledek, protože na jejím základě začal Sobotka upevňovat svoje postavení uvnitř ČSSD. To je sebezáchovný instinkt, který ale může ohrozit samotnou existenci strany.

Ve straně postupně ztratili vliv Škromach, Hašek, Zimola a posledně i Tejc. Zůstal jen Chovanec, který "práskl", že schůzka se Zemanem opravdu byla. Za odměnu se dostal na druhé místo ve vedení ČSSD a ve vládě získal ministerstvo vnitra.

Jenže každá politická strana potřebuje vnitřní opozici. Ne kvůli demokracii, ale z čistě pragmatických důvodů. Musí mít v záloze "nové" lidi, kteří jsou připraveni vystoupit s plánem B, tedy se slibem, že společnost povedou k zářným zítřkům.

Než budete politikům věřit byť jen pozdrav, kterým začínají svoje tiskové konference, připomeňte si současné preference jednotlivých stran:

ANO 30, ČSSD a ODS 12, TOP 09 asi 9 a KDL-ČSL se Starosty na hranici zvolení. To je oč tu běží. Nic víc, nic míň.

Jiří Jírovec