Oč v té unijní dekonstrukci zdravého rozumu jde? O to, že členská země už není povinna umísťovat na svém území migranty (zpravidla ze Třetího světa), nově se z této povinnosti může vykoupit. To výpalné činí cca půl milionu korun za každou migrující hlavu, nikoli ovšem jednorázově, „jednou provždy, ale ročně. To je zdrcující suma. Počítejme spolu. V Německu, které má kolem 80 milionů obyvatel, žije cca 11 milionů cizinců. Podle portálu migraceonline je skoro pětina německých obyvatel cizozemského původu, což je 16 milionů. Jistě ne všichni pocházejí z migrační vlny započaté Angelou Merkelovou v roce 2015.  Počet imigrantů z této vlny se uvádí okolo 1,8 milionu, z čehož žadatelů o azyl v Německu je skoro půl milionu. Aby mě nikdo neobvinil z konspirování, zdrojem těchto čísel je německé státní rádio DeutscheWelle (ZDE).

Když porovnám počet obyvatel ČR, jsem zhruba na osmině těch německých. Nechci mechanicky srovnávat počty cizinců v obou zemích, Německo má svou tradici už z časů imigrace Turků a pracovních migrantů z Chorvatska. Ale jakákoli kvotace či podobné reglementy logicky uvažují alikvotní počty žadatelů o azyl.  Pokud jich je dnes v Německu kolem 450 tisíc, pak jednoduchou trojčlenkou dojdeme pro Česko k počtu 56 tisíc. To by zřejmě měl být onen přepočítaný příděl migrantů pro naši zemi. Kdybychom se na základě souhlasu ministra Rakušana chtěli vykoupit z povinnosti vystavět zde jakousi imigrační enklávu o počtu obyvatel rovném zhruba Opavě (55,5  tisíc) a větším než například Frýdek Místek (54,5 tisíc), Jihlava (52,5 tisíc či Teplice (51 tisíc), pak nás to bude stát 28 miliard!

Navíc v návrhu nové migrační dohody figuruje ještě jeden číselný údaj – 30 000. To má být minimální počet každoročně přemísťovaných migrantů alias žadatelů o azyl z migračně nejpřetíženějších států Evropské unie do státu nelegální migrací zasažených méně, tedy i k nám. Tato čísla vám však ministr vnitra, který tak horlivě tuto eurozlodějnu obhajuje, neřekne. Také neřekne, proč asi – na rozdíl od něj – Polsko a Maďarsko hlasovalo proti a další čtyři země včetně Slovenska se zdržely. Že by měly statečnější ministry vnitra? Těžko říct. Určitě tam ale funguje mnohem bedlivější veřejná kontrola. Ministr, který by navlékl svým občanům podobnou dluhovou oprátku, by asi ve svém úřadu moc dlouho nezůstal.