Výše citovaný několikavětý výrok byl včera na českých sociálních sítích přisouzen řeporyjskému starostovi (městská část Prahy) Pavlu Novotnému. Na jeho oficiálním twitterovém účtu v současné době nefiguruje, jakkoli více osob tvrdí, že jej tam včera vidělo. Otázka, zda se jedná o autentický citát nebo prefabrikát či „fake news“ ale není, v kontextu jiných událostí, z nichž v některých sám Novotný figuruje, zas až tak kruciální.

Vlasovci vraždili v Salaši a Zákřově

Impulsem k tomu, že se o jeho autorství výše zmíněného výroku vůbec diskutuje, je Novotného iniciativa z minulého týdne, kdy vyzval k vybudování památníku Ruské osvobozenecké armády, tzv. vlasovců, ve svých rodných Řeporyjích. Chce tedy vzdát poctu „armádě“, která byla zařazena v nacistických strukturách. Po jejich boku bojovala na jaře 1945 i na frontě a její příslušníci mj. brutálně povraždili desítky českých občanů v obcích Salaš a Zákřov.

Pavla chválí dva Pavlové. Žáček a Fischer

Odezvou na Novotného nápad a na jeho doprovodné komentáře bylo buď hluboké mlčení a strkání hlav do písku napříč politickým spektrem, anebo dokonce více či méně otevřená podpora Novotného vyjádření a aktivit. Stalo se tak například ze strany poslance ODS Pavla Žáčka nebo senátora a prezidentského kandidáta Pavla Fischera. V současné situaci je úplně irelevantní, zda jde ze strany řeporyjského starosty od počátku o zcela vážně a „od srdce“ míněnou aktivitu takříkajíc z přesvědčení, anebo jen o další marketingovou provokaci. Přístup politiků a medií tzv. hlavního proudu je v tomto směru v lepším případě alibistický, v tom horším pokrytecký a aktivistický. Je i dost nesrovnatelný a nesouměřitelný ve srovnání s jejich chováním a reakcemi na jiná historicky starší vyjádření relativizující či oslavující sympatizanty či podporovatele německých nacistů.

Šířit nenávist se nesmí. Proti Rusům může

Kde jsou také představitelé politických a jiných neziskových organizací, jindy tak hlasitě brojící proti šíření nenávisti a „hnědému nebezpečí“? Platí i zde, že kdo mlčí, souhlasí? Souhlasí tedy vedení ODS – a všichni její poslanci – jako jeden muž s „řeporyjskou výzvou“? Před pár měsíci byl z ODS exemplárně vyloučen Václav Klaus mladší. Oficiálním důvodem bylo jeho přirovnání postavení českého parlamentu při přijímání evropské legislativy k pozici židovských vězňů v koncentračním táboře, kteří rozhodovali, kdo z nich půjde na smrt. Jak se v tomto kontextu ODS postaví k aktivitám svého stínového ministra zahraničí? Tyto jednotlivosti jsou ale jen střepy v mozaice snah o přepisování a falšování moderních dějin včetně plošné relativizace nacismu, čehož jsme v poslední době často nedobrovolnými svědky. Vzpomeňme některé z nich:

• Eugenie Číhalová, obdivovatelka nacistických zločinců Pannwitze a Kononova je členkou poradního orgánu české vlády.
• Probíhá tažení za likvidaci sochy maršála Koněva, osvoboditele Československa, vedené figurkou dalšího starosty, tentokrát Ondřeje Koláře z TOP 09.
• V chodu je proces snahy o rehabilitaci až adoraci tzv. sudetských Němců. Český velvyslanec se klaní jejich předákům na jejich sjezdu a připravuje se uspořádání některého z těchto příštích sjezdů v Česku. Vše se děje za podpory lidovců, ODS, TOP 09, Pirátů a Zelených.
• Byli jsme svědky oslavování dalších pronacistických kolaborantů, ukrajinských Banderovců – brutálních vrahů tisíců Poláků, Židů, Rusů, Čechů a Slováků.

Cílem je prolomit Benešovy dekrety

V kontextu těchto parciálních „historických revizionismů“ pak už klidně může, bez větší odezvy, zaznít výrok, který pronesl nedávno pro Lidovky.cz Jan Šír z Katedry ruských a východoevropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy: „…Ve vztahu k Česku je navíc problematika generála Vlasova o to složitější, že si Rusové zakládají na tom, že osvobodili v roce 1945 Prahu… Což ovšem není podle pravdy. Otázka vlasovců naznačuje, že celý ruský mýtus je postavený na lži…“ (podrobněji ZDE). Probíhá zde, před našima očima, v podstatě to, před čím varoval už prezident Edvard Beneš. Fakticky a koordinovaně se relativizuje výsledek druhé světové války. Není ani náhoda, že ve stejné době je v běhu, za spolupráce i českých soudů, faktický pokus o prolomení Benešových dekretů, zejména za účelem masivní restituce někdejšího německého majetku. Političtí protagonisté těchto morbidních pokusů těží především z toho, že pamětníci předválečných a válečných událostí bohužel pomalu vymírají – a dveře k této nechutné revizi se pomalu otevírají. Doprovodným procesem je tlak na vymazání naší historické paměti. Nesmíme to dopustit, je za minutu dvanáct…

(Autory článku jsou Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a ekonom a politolog Tomáš Doležal)