Proto po nich sahají ředitelé, dramaturgové a zvláště režiséři, na velké role čekají herci. A teď si představte, že všechny tyto svébytné a náročné profese existují v českém divadelním prostředí zakukleny do jednoho jediného uměleckého individua, známé pohádkové postavy chytrého Honzy. 

Vyčpělý princ minulosti a politicky se angažující principál současnosti je totiž (snad z nedostatku pracovní náplně a invence) místo režírování či deklamování rolí postižený plácáním nejrůznějších politologických hlášek na všechny strany leč především dvěma směry: buď z Jezerky nahoru směrem k Hradu, nebo východně na Peking via Moskva, nejčastěji však oběma najednou. Než stihne uvést novou hru, vypustí do éteru tolik hysterických blábolů, že i zcela otrlý spalovač mrtvol (ergo jeho tatík Rudolf starší) by se z nich sotva otřepal. 

Čerstvě se synek opět zviditelnil komentováním slovní přestřelky pod sochou maršála Koněva v ´Kolářově´ pražské šestce. Zde se, dle jeho slov, na obraně památky jednoho nesporného byť i rozporuplného velikána druhé velké války sešli extremisté, komunisté, stalinisté a neonacisté, ti všichni údajně s požehnáním prezidenta České republiky. „Je třeba se hlasitě ohradit, když kdejaké komunistické hovado bere do pusy slovo Osvětim,“ vypustil na Facebooku na adresu tam přítomných, které zřejmě sotva znal, protože konkrétně nepráskal. Tedy pokud tam vůbec byl. Urážlivý výrok vhodný nejen na doporučení k celkovému psychickému vyšetření. Anebo co alespoň i na něj hodit plachtu?

Proč, jaká je souvislost? Logická: Koněv, velitel 60. armády 1. Ukrajinského frontu, při svém tažení na Berlín neblaze proslulý koncentrační tábor Osvětim koncem ledna 1945 osvobodil. Vyhlazovací tábor, z něhož se bezpochyby nevrátilo mnoho rodinných příslušníků či známých těch současných ´komunistických hovad´, dnes bojujících za zachování sochy symbolizující osvobození. Já tedy být jedním z těch pozůstalých, a bez ohledu na politické cítění, ženu tohle arogantní zastydlé princátko pro urážku cti k soudu. Aby se musel veřejně omluvit a tvrdě platit. Ze svého, ne z grantů. 

Prý v současnosti „přihlížíme největšímu úpadku morálky a slušnosti od listopadu 1989,“ dodává ostuda rodinného jména Hrušínský. V podání tohoto nositele morálky a slušnosti věru úsměvné. Je smutné, že se mezi námi na exponovaných společenských místech vyskytuje tolik hlupáků. Ještě smutnější je, když tito hlupáci zneužívají demokracie a svobody projevu k šíření svého hlupství. A již úplnou tragedii je, když takoví hlupáci nám za naše peníze otravují život a ovlivňují kulturu i politiku.