Ale to není filipika proti samotným demonstracím, nechť jsou spánembohem jakékoli, jsou-li požehnané našimi moudrými úřady. Svobodu shromažďování a projevu jsme si vycinkali před třiceti lety, tak si toho teď užívejme. Demonstrujme, co se do nás vejde, kdykoli, kdekoli, proti všemu a za všechno. Proti vydávání majetku potomkům německé šlechty, Sparty Křetínskému a TV Barrandov Číňanům. Proti všem názorům a lidem, jež se nám nelíbí, proti úrovni televizních seriálů, proti politikům, kteří se nedokážou vyjadřovat tak jemně spisovně, jako našinec na sociálních sítích. Demonstrujme proti demonstracím, taky proti obohacování jaderného paliva izotopem 235 či naší společnosti prvky laskavého islámu. A taky pro vydání toho oligarchického Slovačiska české spravedlnosti. Vše povoleno.

Demonstrujme kdekoli, avšak jenom ne na Václavském náměstí. Ne proto, abychom případně čímkoli znesvětili posvátný střed města, které je středem české země, jež je středem Evropy. Především proto, že tak neuvěřitelně zranitelné nepřehlédnutelné davy občanstva jakéhokoli složení pod kopím sv. Václava jsou odjištěnou rozbuškou číhající časované bomby, ohrožující celou společnost. Uvědomil jsem si to se staženým hrdlem u záběrů pořízených z nejvyšších oken okolních domů či teras paláců. Fotografující fotografové, novináři zachycující letmé dojmy z ptačí perspektivy, upřímně se bavící čumilové pod slunečníkem u drinku a cikárka, dalekohledem lovící v lidské mase tváře známých jednotlivců.

Kdo z mužů absolvoval ve svém jinošství délkou v podstatě nesmyslnou dvouletou prezenční službu (netýká se džentlmenů narozených mezi léty 1972 až 2000, tedy po polistopadovém zrušení povinné vojny a dnes tím pádem zcela neschopných udělat cokoli pro obranu své země či vlastní rodiny) a kdo se – jako já – zúčastnil nejrůznějších vojenských akcí od každodenních přes nejrůznější střelby, posádkové poplachy až po masívní fingovaný útok milovické 115. tankové divize na západní hranici, sloužící k zastrašení na druhé straně sídlících imperialistických podněcovatelů války, leccos zažil. Třeba když při nočním cvičení z několikametrové vzdálenosti zažil explozi tzv. dělbuchu či slepého granátu, snadno si minimálně cvrnkl do maskáčů. Byla to totiž vždycky pěkná šlupička bojové náhražky vůbec ne nevinné: při nešikovné manipulaci dokázala připravit o prsty i zrak.

Otázkou cti do civilu odcházejících vždy bylo na rozloučenou připravit lido-demo armádu o nějakou položku z jejího arzenálu. Ti šikovnější dokázali propašovat i pár ostrých nábojů, ostatní se spokojili právě s nějakým dělbuchem, jenž poté doma vylepšil silvestrovskou oslavu. A teď si představte takto vyzbrojeného šílence, jichž je v této společnosti napříč čímkoli nepočítaně (třeba i zkrachovalý podnikatel, podváděný manžel, propuštěný zaměstnanec, odbytý nápadník), nebo jenom obyčejného soukromého či zaplaceného provokatéra, ukrývajícího se za záclonou některého z oken, jenž by se za osobní problémy chtěl nějak pomstít lidstvu či ´pouze´ vylepšit svou finanční situaci. V uzavřeném prostoru náměstí s nevalnými únikovými trasami by hromová exploze dělbuchu, jenž by navíc stoprocentně zasáhl někoho z přítomných, způsobila masovou paniku, jejímž následkem by počet ušlapaných mohl dosáhnout tragického čísla. A hle, obávaný i současně vytoužený svatováclavský majdan by se rázem stal skutečností…

Manifestace na Letné byl dobrý nápad, i když ne motivovaný nastíněnou hrozbou. Letenská pláň je totiž na podobné sešlosti jako stvořená. Je vycepovaná, už toho zažila tolik, že ji jen tak nějaké davy nemůžou překvapit. Vždyť již před více než sto lety se zde sešly desetitisíce na cvičeních všesokolských sletů, další desetitisíce viděly v následujících letech utkání slavných fotbalových klubů Sparty a Slavie, světové rekordy atletů, dostihy koní, velbloudů i pštrosů. Zaplněná pláň sledovala show papeže Jana Pavla II i mši Michaela Jacksona I. Letnou se provalily jásající prvomájové průvody i dunící obrněná technika.

Koncem listopadu před téměř třiceti lety jsme dvakrát o víkendu zaplnili celou pláň dobrovolně a nadšeně, bez organizační podpory Čs. televize jsme se vydali spontánně demonstrovat za návrat demokracie. Nyní to tedy bylo za dozoru už jenom České televize naopak, všechno pečlivě promyšlené a připravené od prvního do posledního, jelikož nyní se demonstrovalo proti demokracii. Bezchybně zorganizované stejně jako předlistopadové májové sleziny, jenom ty banány tentokrát chyběly. A spolehlivá Letná opět odolala. Už přežila všelijaké třeštění - sportovní, vojenské, náboženské či rockové - tak proč ne ausgerechnet tohle.

Takže příště opět, bouřlivě a snad již bez hysterického herectva, leč znovu bez badatelného efektu, na pláni. Je tam bezpečno, široko daleko nemůže na demonstrující nic spadnout, ani ta Kaplického knihovna ne. A strýček Hamáček si to z vokna svýho vokachlíkovaného ministerstva všechno pěkně vohlídá.

Jiří Macků